Pumpkin

Každoroční tradice vyřezávání dýně, i když jinak jde Halloween naprosto kolem mě.

Sentimentálně

Je to možná tím podzimem. Anebo prostě začínám být sentimentální.

Jenže, ony jsou to procházky vinohradem. Odpoledne, v takovém něžném slunci. Jižní Slovensko. Ochutnávám hrozny různých odrůd - Othello mi chutná nejvíc. Pak další, co ještě zůstaly na vinici, je přeci jen už po vinobraní - Cabernet a Frankovka. A pár bílých hroznů. I ty, které rostou v křoví okolo plotu, jakoby snad byly plané. K tomu občas šípky a nebo planušky a vlašské ořechy, které jsou velké jak pěst, alespoň jako moje. Vlastně se spíš procházím sama, trochu dál od naší malé skupinky, abych slyšela ticho a mohla se kochat jen tak babím létem.

Každý večer si dáváme víno a sedíme u jednoho stolu. Já vyšívám a řeč plyne pomalu a líně. Je to mile příjemné. Když jdeme spát, pouštíme si Četnické humoresky a spíme ve velké posteli. V posteli pro dva. Když pak jenom ležíš se zavřenýma očima, dívám se na tebe, jak jsi přikrytý jen bílou peřinou. Hlava s havraními vlasy na bílém polštáři. Mnohem víc manželské než milenecké. A jsem zase a znovu sentimentální. Nezhasnu a dívám se, chci si to zapamatovat. S hlavou opřenou o polštář tě sleduju a usmívám se.

Druhý den pak jedeme na výlet po okolí - u pána, co prodává mladé stromky, si prohlídnu všechny papoušky, bažanty a holuby. Jedeme kolem obory s jeleny, kolem bažantnice až do broskyňového sadu s více než dvěma tisíci stromy. A pak do vinného sklípku. Ta atmosféra! A zase zpět na vinohrad.

Střílím z malorážky, pažba přitisknutá k levému líci.

Vyšívání

V každé volné chvilce.

Z vlaku

Včera jsem celou cestu vlakem až do Hranic vyšívala korálkové náušnice. V Přerově nastoupil nějaký kluk/muž v klobouku, hipísák. Chvilku jsme jen sledovala, co má na krku, a ucítila jsem, že se na mě taky dívá. Když jsme zvedla oči, díval se mi přímo do nich a měl hluboký pohled. Uhla jsem a nervózně jsem přišívala další korálky. Semtam jsem po něm jen mrkla v odrazu skla, jestli se na mě pořád dívá. Místo jehly jsem chytala nit a nemohla jsem se trefit do dírek korálků. Zvláštní pocit.
Když jsem vystupovala, ohlédla jsem se za ním, ze zvědavosti. Zase ten pohled přímo do očí. Cestou z nástupiště jsem se usmívala.

15. 10.

Kaštany v Lužánkách jsou skoro všechny spadané a havrani ještě nepřiletěli. Nebo se přede mnou schovávají? Nepotkala jsem ani jednoho a to je každým ránem vyhlížím, až je uvidím jak letí s kuličkou v zobáku.
A když jdu kolem výlohy v sukních nebo kraťasech, stane se mi, že se na sebe podívám a řeknu si: "To jsou nohy!". (Pousměju se, tak mi to říká Arab.) A pak se divím, že na mě pořvávají dělníci. Už aby na Schodové byly schody.

některé modřiny nejsou vidět

Zase dva večery s usa čepicí na hlavě. Párty párty! Sedíme kolem stolu a posloucháme Honzu, který zase hraje na kytaru - Iggyho Passanger! Tuhle vždycky miluju. Modřina v loketní jamce na pravé ruce - jako v transu bubnuju na tělo jedné ze tří kytar. Přivírám u toho oči. Víkend na chatičce s nejmilejšíma, hlavně s kočičkama (a taky pár dalšími).
Druhý den na výlet, je pěkná zima. Ale slunce svítí a je jasno. Podzimní listí a kapsy naplněné kaštany. V malé kaluži u rybníka je půlcentimetrová vrstvička popraskaného ledu. A potom jdeme po modré a po zelené značce až na vyhlídku na skále. Cítím se ještě opilá, když šplhám po kameni jako horolezec a naschvál si vybírám těžší trasu. Po značce, nebo určíme azimut a půjdeme do hospody přímo? (vyšlo to nastejno). Pivo, kofola, kadovánek. Robovo tajnůstkaření. A druhý večer, znova mezi svými. Směju se tak, že mě bolí bránice. Kdybych byla kluk hipster, prý bych byla moc hezká/ý.
Brno je v neděli pusté jako můj prázdný byt. Zalezená pod peřinou, sladké kafe, studené ruce a špička nosu. Poslouchám jen Už jsme doma nebo cimrmany. To co nás trápí nosíme si zamčené v pousmání. Potřebuju dospat (nejen) ten víkend.

Lesní

O víkendu jsme šli na kopec vychutnávat babí léto. Cestou dolů jsme našli pár hub a konečně taky přemrzlé šípky. Konečně! Za všechny ty podzimy už dobrý šípek poznám - pohledem si vybírám ty, z kterých půjde vymáčknout sladká dužina bez chlupatých peciček. Potom je trhám, jeden po druhém, opatrně mezi trny. A z trhlinky, co zbyde po stopce, ukazováčky a palci tlačím marmeládě podobný oranžový krém.
Ráno jdu do školy v 7. Je zima myslím si, že před chvílí ještě určitě byla jinovatka. Jestli ne v Brně, tak u nás na horách určitě. Tři čerstvé kaštany sesbírané z chodníku mě chladí v kapse.
Z nákupního seznamu odškrtnuto: ovesné vločky, sójové mléko, tři citróny.
V plánu na tento (tý)den - poznat novou kavárnu a jít na večeři. Příští týden nebo o víkendu uvařit něco z dýně, něco jiného než polévku.
Pondělní radost z diplomky. Mám téma a i vedoucího. Teď to pomalu vyprchá.