čtvrtek 19. června 2014

Jetoleto

V některých chvílích je ze mě holčičí holka, která nosí šaty a sandálky, s namalovanou pusou a černým vějířem řas rámujícím každé oko. Vždyť je krásné být občas princeznou! A poslouchat Lanu, kdo by to byl řek'?!

Na(před)posled v brněnském bytě. V očích se mi lesknou slzičky, když se snažím sbalit do krosny poslední čtyři roky. To přece nejde! Vzpomínky a zážitky zůstanou mezi těmi žlutobílými zdmi a v mojí hlavě navždy. Památky mám ukryté v jizvách od horkých pánviček a nabroušených nožů... Milované místo! Všechny ty schody, jediné okno se skládanými jeřáby, postel s povlečením s jednorožci a králíky. Jenže už mám volno. A pak Španělsko. V Brně už pro mě teď není místo. 

Nejčastěji si představuju, že sedím ve stínu s melounovém koktejlem nebo hrnkem kávy a tlustou knížkou, pod balkónem na houpačce. Už je to tady, tolik jsem se těšila. Jen kvůli opuštění domečku mám rozporuplné pocity. Končí tak jedna moc důležitá etapa života. A moc krásná.

Ale což, je tu léto, a to bude krásné. Dobrodružné. Prosluněné. U vody. Namiesto školy mám kúpalisko! A na to jsem se přece těšila. Pusťte si nejoptimističtější slovenskou písničku.


neděle 8. června 2014

Rybízová zmrzlina je radost.

Z pátku - Brzkoranní vstávání. Zelený čaj s citrónem a příčná flétna do uší pro probuzení.
Z okna cítím cizí ranní kávu a smutně se podívám do police, kde je prázdná plechovka od té naší, minulý týden dopité.

Pláč je tak vyčerpávající. Proslzené dopoledne mě vysílilo natolik, že jsem nebyla schopná ničeho jiného, než v leže v posteli jíst jahodu po jahodě ze skleněné misky a když jsem se zkoušela nakrmit tvarohovým knedlíkem, ruka s vidličkou se mi neuvěřitelně třásla. Je dobré se z takových stavů vyspat. A potom se uklidňovat domácí rybízovou zmrzlinou, nejlepším objevem posledních dní.

Chci toho tolik stihnout! Z pomyslného seznamu věcí, co musím zažít, odškrtávám jízdu na motorce. To byly narozeniny! Zážitkový dárek. Na motorce na Pustevny. Poprvé v životě. Zezačátku jsem si připadala jak na špatném kolotoči, ale pak jsem si užívala výhledy do údolí i to, že mi trochu mrznou prsty, když se držím R. v kožené bundě. Snad bude léto nakloněné dalším takovým dobrodružstvím!