Voněly

Letos kořením, jehličím, peřím ,voskem a sfouknutou svíčkou, těstem, moukou, vanilkovým cukrem, hřebíčkem, černým čajem, diavou, tajícím sněhem, aromalampou, kaprem, zrním, perníčky, činčilou, pilinami, čokoládou, citronem, pučálkou, kořeněným sýrem, zeleným čajem, dátou massalou, vánočkou a vitakávou, levandulí, hřejícími zvířátky, rybí polévkou, pomeranči, odšťavenou mrkví s řepou a celerem, čistým povlečením, mandlemi, mátou, medem, kouřem z topení uhlím, mrazem, prskavkou, kokosem, citronem, banány, slunečnicí, bramborovým salátem z domácí majonézy a druhým ze sušených rajčat, novými knížkami, červenou rtěnkou, bílým vínem, novým parfémem, dřevěnými korálky, vývarem, heřmánkem, spánkem, kandovaným ovocem, ořechy, slivovicí, ptačím cvrlikáním.

Zítra snad bude následovat vůně ohně v krbu, zatuchlé chalupy, dřeva, mechu, lesa, louky, sněhu, dalšího cukroví, starých knížek, časopisů a k tomu skript a Strahlera.

A včera mě potěšilo líbání mezi každým překulením během společného spánku, který mi chyběl tak moc celé 3 noci. 

Pět chodů

Dnešní "pětichodová" snídaně. Protože je třeba se pořádně posilnit, Arab se rozhodl, že když už napadlo, že půjdem běžkovat (už to vidím - nebude tam stopa, budou tam šutry a budu nadávat).

Od sýra ve směru hodinových ručiček: sýr, nuttela, rajčatové pesto+maďarské papričky a pak domácí marmelády - třešňovobroskvová se skořicí a třešňovočokoládová s levandulí (strávila jsme s nimi jedno pěkné letní odpoledne a sladké snídaně i obědy a večeře přitom skoro nejím).

Krasohledění

Hledění přes krasohledy je super. Hlavně přes ty z krasohledy.cz. Koupili jsme na Zelňáku jeden jako dárek, ale asi si budeme muset koupit ještě jeden, pro sebe. Úžasné na něm je, že je jiný. Nesypou se v něm barevná sklíčka, ale rovnou celý svět.

(několik fotek z krasohledění v domečku. Mlžete zkusit poznat perník z lásky pečený a zdobený, hromadu oblečení, postel, nohy v pruhovaných ponožkách, binec na stole nebo něco jiného. Ne nutně v tomto pořadí.)

Koulování

Těším se spíš na to zimní. Až bude hora sněhu a budem z něho dělat sněhuláky. Nebo domečky pro veverky (prazážitek ze školky). A nebo se budem koulovat. Sypat na sebe sníh z větví. Dělat andělíčky. Bruslit na přehradě. Běžkovat a zahřívat se slivovicou... nebo tulením. Sedět na chalupě u krbu a kouřit fajfku. Vařit svařák.

Prozatím takto. Takové koule.

 První vlaštovky z plánované kolekce Baňky. Ta bude teprv vánoční!

Více po rozkliknutí nabo na fleru.

V Brně

Máme prošláplou postel a tak v ní je prohlubeň, do které si na noc dáváme nohy a říkáme jí hnízdečko. Slavíme PhD. Slavíme to, že se máme rádi, že spolu bydlíme a že po hádkách si odpouštíme. Svatomartinské růžové víno nám v našem domečku tak moc chutná a taky horká čokoláda s chilli nebo kafe. A já jsem začala psát dopisy, hážu je do schránky nebo nechávám na stole, jen tak, obyčejně neobyčejné vzkazy, ale hezčí, takové nějaké jiné než maily nebo sms.
Taky chodíme do parku a čekáme, až se budou houfovat havrani. Nad Lužánkama je jich pak obrovské hejno, určitě víc než stovka. Možná i dvě. A když jsou všichni, seřadí se a letí z města. Někteří ještě zůstanou v parku,... ale viděli jste to někdy? Čekají na sebe a krouží, dokud jich není pořádná hromada. Naposled jsme je viděla přesně ve 2 hodiny odpoledne. Je to hezčí než videa National geographic. To proto, že je to naživo.
A v domečku to mám strašlivě ráda. Ten výhled, to mi nevadí těch 145 schodů..

Zachumlání

Času na háčkování nemám tolik, co bych si přála. Až teď jsem udělala další nákrčník. Vlastně se mi zdá, že mám času málo, ale není to tak. Místo věcí co "musím udělat" dělám raději to, co chci dělat. Včera jsem proto byla radši na Pustevnách s kamarádkama z dětství (aneb už od školky až po VŠ spolu!), strašlivě jsme všichni zmrzli, takže jsme si pak u nás vařily Dátu massalu a čaj Yogi a vzpomínaly jsme na nejstarší hry, na zážitky a tak. Petra naháčkovala 3 čepky, které dá brzo na její fler a holky odešly až o půlnoci. Jak zamlada. Takové dny mám hroooozně ráda!
Ještě tak víc tvořit, to bych chtěla.

Tento nový nákrčník bude v brněnském Módes Róbes. Nebo si ho můžete zamluvit tu, kdybyste někdo jó moc chtěli :) Za 300 + poštovné.

Havrani

Mám moc ráda, když přijde ten den, kdy přiletí havrani. Pak se procházím Lužánkama, listí šustí a oni lítají s kuličkama v zobácích. Do Brna přiletěli včera. Zrovna jsem si říkala, že už by tam měli dávno být a trochu smutnila, že jsem letos ještě žádného neviděla, ale pak se jich přede mnou pár objevilo. Navíc, když jsem pak došla na byt, na chvilku vysvitlo podzimní sluníčko a prozářilo zbarvené stromy v parku. A zasvítilo nám do pokoje. Na okno s jabkama. Úžasné! Navíc se teď obrovitánsky raduju z krásných fotek od nejšikovnější slečny švadlenky, které jsem mohla dělat modelínku:) Už je mám úplně všude - na půlce profilovek na všemožných webech, na obrázku ve windows, na kartičce na autobus (ještě, že mi to ČD povolily!), Arab je nosí v diáři... Ale to hlavní jsou tam stejně ty oblečky, které jsou nejúžasnější!

A tady jedna z modelínkovských fotek, snad se s ní můžu takhle pochlubit :))

První várka

První várka nákrčníků už je v brněnském Módes Róbes. Jsou zatím jen 4, ale další už se pomalu derou na svět. Vlákna přízí (nekousající 100% akryl) čekají na háček. Bláznivý nákrčník v podzimních veselých barvách je už napůl hotov. Doma je už zase pár klubíček, ještě celých, těch, které čekají v pořadí. Obzvlášť se těším na práci se světloučkou šedozelenou, s barvou k uchumlání a k utulení.

Podzimní novinky

Někdy mi trochu vadí, že nemám v Brně v domečku internet. Někdy proto, že bych mohla dělat úkoly a nečekat s tím "na doma" nebo nemuset sedět ve škole v knihovně, někdy bych si chtěla topovat zboží na fleru, někdy bych chtěla na blog, napsat, co jsem zažila, pochlubit se, co jsem udělala. Třeba minulý týden. Byla jsme na krásném výletě. Měla jsem vystoupení. Háčkovala jsem a háčkovala jsem. První čtyři háčkované nákrčníky už jsou v brněnském obchodě. Však já se pochlubím... kdybych jen nabyla hlava děravá a nenechala v Br šlauch od foťáku.

Krojování

Žehlení kroje jsem se vždycky děsila. Už od doby, co jsem vešla do Javořiny a dostala ten svůj. Jenže- jednou mi ho vyžehlila mamka a pak mi řekla, že si to teda budu žehlit sama. Že stačí, že mi to škrobí. No tak dobře, opatrně jsem žehlila poprvé - a trvalo mi to víc než hodinu. Podruhé už jsem se tolik nebála a potřetí mě to začalo bavit. Teď jme téměř mistr nad mistry, žehlím tak 20 minut. Aby mě to taky nebavilo, když mám ty nejhezčí krajky z celého souboru:) Dneska vystoupení v rodné dědině. Tak jdeme žehlit!

Oliheň

Je jeden z mých nejoblíbenějších obrazů. Suchý pastel a tuš, asi rok 2009, ZUŠ se skvělým panem učitelem Janem Františkem Kovářem alias JFK. V Brně se na ni můžu dívat každý den. Juch juch juch :)

Babí léto v posteli

... protože jsem nemocná. Velkou radost z toho teda nemám. Už dávno nechodím na základku, abych se radovala, že můžu být doma.
Nejhorší je to, že mě bolí hlava. To nemůžu číst ani navlíkat korálky. A vůbec, nemůžu dělat žádné titěrnosti. Jenom čaj a nejteplejší ponožky.

Tyto jsou opravdu úchvatné. Jenže já umím jen hladce. Nějaké ubírání nebo dokonce copánky, s tím na mě nechoďte. Bambulky si umotám sama. Mami, prosím pěkně jedny sladké copánkové ponožtičky. Vím, že umíš plést ty nejkrásnější a nejteplejší. Ale ještě chci nejsladší! Vlnu od oveček, a za dva večery to budeš mít. Umyju nádobí a budu ti vařit čaj v jednom kuse!

Třeba do takovéto krásné konvičky s hrnečkem. A teď jdu udělat jeden sobě, do toho největšího hrnku, s medem, citrónem a zázvorem.
Doufám, že se máte líp:)

Obrázky z weheartit.com

Zas růžová, tentokrát nákrčník

Jednou se z toho tvoření zblázním (a s tím všichni kolem mě - přítel, že se mnou není řeč a háčkuju. Tata, že je všude bordel, hlavně že si háčkuju. Sestra není skoro doma, tu ot nezajímá a mamce to je fuk, ta se přidá s patchworkem :).
Jenom přemýšlím, kde se u mě vzala ta obliba růžové barvy. Zaprvé je to teda zrovna tím, co mám po ruce - čili jediná použitelná látka byla růžová :) Ale příze byly i jiné. Tak jsem se nějak osladila, nu což. Zalíbila se mi kombinace růžové a šedé nebo růžové a černé. Líbí se mi i pudrové tóny... Nevím, kde se to vzalo, taková jemnost ve mně, ve starém hipísákovi!
Druhá možnost je, že za to může úžasná Silvi, která má hrozně sladký blog, na kterém neustále visím:)

Šatečky

Chtěla jsem původně psát blog o svých špercích. Pak se to zvrtlo, není čas jen navlékat korálky. Škoda. Jenže já bez tvoření chřadnu, jsem nervózní a nebaví, ne nebaví mě dívat se na televizi nebo hledět do obrazovky počítače. Jako kulisa, prosím. Ale jako náplň dne? Jsem snad blázen? Nevím co s časem? I když mám poslední týden volna, neválím se. Ano, odpočívám, ale jinak. Tvorbou. Šiju šatičky. Skládám origami. Motám náramky z bavlnek a háčkuju nákrčník. Každý den něco - a ještě mi zbývá něco na pátek, sobotu a nedělu.
A pak snad v Brně také něco bude. Nejen škola-párty-spánek. Chci chodit Lužánkama se svojí skorosousedkou z domy a teď už skorosousedkou z Brna. Bude to prý jako zamlada! Deka v trávě, korálky, vlna, bavlnky, háčky, jehlice a možná lahváč. Nebo čaj a sušenky. Uvidíme Petro :)

Svatba

Byla to nádherná svatba. Souborová. Málem jsem brečela v kostele. Málem jsem brečela večer při čepení. Nevěsta i ženich byli úžasní. A bylo tam dobré jídlo a pití. Dokonce jsme si s Arabem zatančili (i když on, houslista, celý den hrál na nějakých párty byl více než naladěn).
Ráno jsme šraňkovali/šancovali/nevímjaksetořeknejinak v převlecích, já byla víla, byli tam i cikáni a samozřejmě krojovaní. Během večera jsem svoje boty stylu "hečjájsmekonečněveliká" musela změnit na poloviční, tak mě nohy bolely.
A nad ránem, kolem 3, mi Arab cestou domů sundal prstýnek, co jsem kdysi našla ve škole na zemi a dal mi ho na levý prsteníček. Žeprý se vezmem.

Zdroj druhého: weheartit.com; něco takového mi odteď leží v hlavě. Jen originálnější, z drátků, handmade!

Mějte se rádi!

Balkán I

Ach. Ach, ach. Ochwey se svým milým navštívili Balkán, hlavně tedy Bulharsko. A tak se jim tam líbilo!
Nejraději bych tam ještě byla. Poslouchat šumění moře, sledovat rozbouřené vlny a nechat vítr, ať mi dělá společně s mořskou solí z vlasů něco, co se účesem nazvat nedá. Poznávat nová místa. Zapadlá zákoutí, zálivy, zátoky.
Vrátit se na sever k mysu Kaliakra. Zažít zas poprvé ten pocit, že cyrilici se nikdy nenaučím. A pak zjistit, že obavy to byly zbytečné... Chci sledovat množství vlaštovek, jejich hejna, která kolem mysu krouží. Vlaštovčí milence, kteří mají hnízda v jeskyni, kde je zároveň muzeum. A jak křičí, jak se to tam rozléhá!

Chci zase spát v autě, jíst jen zeleninu, která fakt chutná jak zelenina. Objímat se a smát se s Arabem. Jíst úžasné olivy.

Z mysu Kaliakra podle pověsti skočilo 40 panen. Svázaly si vlasy a skočily dolů, aby se vyhnuly Osmanům, kteří mys dobývali.

Na 3 týdny

Na tři týdny mizí Ochwey k mořu a do hor. Do Bulharska a Rumunska. Možná do Řecka. Kdoví.
Nebudu přispívat, to až se vrátím.

 

Přeju všem krásné prázdniny :)

Modigliani - Akt

OchWey dneska měla volné dopoledne, sedla k šicímu stroji a strávila nad ním hodinečku. Teď má suprovskou tašku.
Ta úžasná slečna je od Amedea Modiglianiho v provedení Terezky. Moc jí děkuju! Dostala jseště trochu mejkapu barvou na hedvábí, třpytivé stíny a rudou rtěnku, aby byla pořádná kočka!

A výsledek:

Zoo - ohlédnutí nr. 2

Pár fotek z Lešné. Stejně je to nejlepší naživo!
(návštěvu Zoo mi Arab slíbil k Vánocům 2008. dostali jsme se tam až teď.)

 Nesyti s mláďaty

Ohlédnutí nr. 1

3 týdny mi kvůli blesku nešel internet. Bez sezení na pc jde stihnout spousta věcí. Tak šup ven!
Byli jsme na víkend na Lukově a v Zoo Lešná, mojí nejoblíbenější zoo.
Dneska něco z Lukova, zítra Zoo.

Blesk

Nepíšu nic, sedím doma odřízlá od světa (teď teda ležím u Araba v postelli a piju víno, juch!). Byla tu před 3 týdny bouřka, čiže nám napral blesk do antény a odešel nám počítač ruku v ruce s připojením na internet. Taková rána!

Teď jenom tvořím.

 Více fotek po rozkliknutí. A výrobky na fléru.