28.3.

Proč všechno nemůže být jednoduché, jako jsem byli zvyklí? Jsme každý na jedné misce vah a rozcházíme se. Na tu večeři jsme se přece oba těšili, a končí to mým rychlým mrkáním proti slzám a tvým mlčením. Co je pořád sakra špatně? Nevím, jestli mám brečet nebo bušit pěstičkama, nechci dělat ani jedno, nejradši bych se nechala obejmout a hladit ve vlasech. Stočit se do klubíčka s hlavou na tvém klíně. Noční hádky jsou tam náročné a vyčerpávající (naštěstíí mi slovenská borovička z lahve vždyvky udělá dobře), a i když bývají zakončeny krásně, musí to být? Chtěla bych častěji usínat v objetí a probouzet se s úsměvem. Houpačka. Dneska se snažíme předstírat, že bude všechno růžové, obláčkové. Kdyby to tak šlo.
Myslet víc na druhé než na sebe, nebo myslet víc na sebe než na druhé? Neumím najít řešení. Plácám se v tom. Jako v bahně. Jako když se pulcům zmenšuje kaluž. Když něco moc chceš, tak se to vždycky posere, to nevíš, Deniso? Dej si facku. A když něco plánuješ, taky se to posere.

20.3.

V bytě máme kaluž, teče nám tu stropem. Už asi dva měsíce nám to mají opravit. Nesvítí světlo na chodbě v našem (nejvyšším patře).
Ale je hezky. Zase. Sedím u otevřeného okna, polonahá se nahřívám ve slunečních paprscích. Po střechách tečou potoky vod, holubi vrkají a nedají si pokoj, možná že se už zase chtějí pářit. Na parapetu si suším papuče, do kterých mi nateklo stropem. Jsou nacuclé jako houby po dešti.
Oběd, ryba se špenáte a olivama. Kafé kafé, k tomu po dlouhé době zase listování Jak se chránit před bouřku. Neuvěřitelné, ale knížečka pořád šeříkově voní. A to už se mnou procestovala mimo jiné půlku Španělska. Anouk je kouzelnice. Čichám ty stránky stále dokola.

Hodiny baletu v tělocvičně pod hradem jsou čím dál náročnější.

Naposled v baru

Stříkám si do krku jód. Pár koleček v sále v zušce na dvě diskopísničky a proč-se-mi-pořád-vrací-ten-bolavý-krk? Rozlučka s Márovým barem. Tam jsme si toho užili. Kam budeme chodit po zkouškách teď? Dobré jádro je dost v koncích.
Běžela ovečka, na housle. V D moll. Schéma hraní 012333/321222/210111/121000, nové výukové metody, aneb barmanka nemá sluch, i když je skvělá na jazyky.
Kdy si budu moct zkusit na housle zafidlat já? Já to uslyším a zvládnu bez schématu. Za každou chybu ti můžu dát fant. Vezmi housle do Brna!

Něco se chystá...

V přípravách... nová kolekce šperků na fler. Dokoupit pár komponentů, došít, nafotit.
Pyramidky a korálková výšivka, Inu proč ne.

Už brzy :)

Zamrzí

Tak jsem napsala na ten Erasmus. A nedostala jsem se. Musím se přiznat, že jsem to ani nečekala, že by zrovna mě vybrali, hlavně proto, že studuju jiný obor, než který je ve Španělsku. Celý můj motivační dopis (napsaný ráno v pondělí poslední den odevzdávání přihlášek, protože o víkendu předtím jsme měli náš ples) musel být o tom, že studuju sice "trochu" jiný obor, ale stejně by mě to tam bavilo.
Motivační dopis byl druhým kritériem po studijním průměru.

Pak právě zamrzí, že vyberou kamarádku, se kterou se znám (a moc přátelím, to jako jo) už od gymplu, jsme s ní od gymplu srovnávána (znáte to, ti rodiče... jak dopadla ona? proč jsi horší/lepší? měly jsme úplně stejné předměty, i na maturitu!).  A která je prostě ve studiu slabší. Sice jen o těch pár desetin v rozdílu průměru, ale stejně, i tak (a těch desetin bylo právě málo, proto asi rozhodl motivační dopis). Která odmaturovala hůř. Která by se neudržela v prváku, kdyby nezjistila od cvičící otázky na její osudnou zkoušku (FFA? wtf?).

Jenže ona má právě ten jiný obor. Ten, co tam vyučují. (mimochodem, je jednodušší než můj, nemá třeba žádné matiky a stejně má horší průměr). Mohla v dopise napsat, že se jí to bude úžasně hodit a ne vysvětlovat, proč chce na Erasmu studovat jiný obor než v Brně.

Mluví ze mě trochu lítost a trošku si říkám, že je to nespravedlivé, ale bušit pěstičkama nepomůže.

Stejně jí to přeju, moc. :)

/navíc tam jede ještě jedna spolužačka, a s tou bych tam fakt nechtěla :D vlastně můžu být ráda/