úterý 2. prosince 2014

Erasmus Trip #7 Ponferrada a okolí

Upršený výlet na západ od Leónu. Ruiny kláštera Monasterio de Santa María de Carracedo a potom Ponferrada s templářským hradem. Ponurá deštivá atmosféra k tomu naprosto sedla. Středověk. (9.11.2014)


úterý 18. listopadu 2014

Erasmus trips #6 Asturias, Picos de Europa podruhé

S láskou a ostatními u oceánu na posledním koupání na pevnině a pak podruhé v úžasných Picos de Europa. Vážně, asi ty hory miluju. Určitě. Nejnádhernější. (25. - 26.10.2014)



úterý 4. listopadu 2014

Ve volných chvílích

Po večerech, když zrovna není fiesta, třídím většinou fotky. A pak je dávám na fb a google+ rodině a ano, naschvál i tu, jak jdu v plavkách k moři a vypadám jak z časopisu. A pak mi chodí od m. zprávy aka "Denča. Vyzeráš veľmi prítažlivo. " a "na tých pekných fotkách si ty" a zrychluje se mi tep, když ta slova čtu v posteli před spaním, on m. bude asi navždy něco na způsob mojí platonické lásky a každá jeho věta mě příjemně roztěká a budu vzpomínat na ty opilé noci, na terase vily Tugendhat, v korunách stromu v Lužánkách, v slovenském bytě na Merhautce, na pivo v Lamplotě a pak tanec bez hudby na Masarykově, na chycení kolem pasu, abychom byli na chvíli pár a ten divný týpek se se mnou přestal bavit, uhýbání před polibky (a nebo taky ne, ale jak to pak dopadlo), na nejlepšího tanečníka na geopárty...

Jindy poznávám Nacha, stejný typ jako m., ne vzhledem, ale tak nějak vnitřně. Když mu zrovna rozumím přes jeho granadský andaluský přízvuk, dokážu si s ním povídat o papoušcích v kuchyni celou dobu co čekám, než se nám ohřeje svařák aka vino caliente. Když s ním tančím na fiestě, je to tak natěsno, že si musím sebrat věci a vypadnout - jsem přece slušná holka. A na erasmácké románky jsem možná už dost stará, a asi bych byly i kdybych byla sólo.

V Leónu už je zima a dnešní odpoledne má tu správnou dušičkovou atmosféru, i když už trošku pozdě. Chybí mi každoroční procházka po hřbitovech a zapalování svíček. Vzduch voní začátkem zimy, listopadem s prvními mrazíky. A v mém pokoji kakaem se skořicí. A ten venkovní je mi příjemnější. Podzime!

neděle 2. listopadu 2014

Erasmus Trips #4 Portugal

Musím tedy říct, že čtyři dny jsou na Portugalsko zatraceně málo. No, byl to jen takový výletek o prodlouženém víkendu. Porto, Aveiro, Lisabon, Sintra. A ano, chci se vrátit. Chci zpátky do Aveira, projít si salinária. Dát si znova kávu v tom úžasném muzeu umění. A v estuáriu Taja chci sledovat plameňáky! Jen snad portugalsky se nenaučím. Čekala jsem, že se španělštinou bude mít tento jazyk blíž... (2. - 6. 10. 2014).

Mnohem víc fotek po rozkliknutí.




středa 29. října 2014

Erasmus Trips #3 Las Catedrales, Galicia

Výlet, kam jsem jeli jen my (československá skupinka, hlavně s mojí místní-slovenskou-nejkámoškou-co-jsem-mohla-potkat!), již bez velkých skupin. Galicie - pláž Las Catedrales, a taky jiné pláže a místa této krásné severošpanělské oblasti. 26. - 27. 9.2014
První den koupání a noc pod širým nebem, druhý den brzké ranní vstávání na východ slunde a pak už neuvěřitelné skalní oblouky. Pravdou je, že nádherné je na skalnatých plážích úplně vše, hlavně to koupání v oceánu na písku mezi útesy.
Tentokrát více fotek, než je u mě obvyklé.













úterý 21. října 2014

Erasmus Trips #2 - Médulas, Valporquero

Výlet pořádaný Erasmus týmem - šest autobusů, Astorga, Las Médulas. Krásné by to bylo v menším počtu lidí... Třeba v pěti. Ale za tu cenu (5e) to stálo i tak, především Médulas nádherné. (16.9.2014)


pátek 17. října 2014

Fotoalbum #1 - Surf

Nejčastěji jezdíme na výlet k oceánu (Asturias, Galicie, Portugalsko!!!) a vždycky je to tu ráj surferů. Ať už kites, wind nebo klasika. Láká to! Taky jsme si klasiku vyzkoušeli, ale moc to se mnou hází a vůbec neumím chytit vlnu! Necháme to uležet, prozatím.


pondělí 13. října 2014

Erasmus Trips #1 - Asturias, hory

První víkend první výlet - Asturias, Oviedo, Las Salinas. Surf, pláž, noc pod širákem, polskočeský friendship (a mluvíme spolu španělsky, ostuda!). Podruhé na surfu! (6./7.9.2014)


středa 8. října 2014

Orientation week - jak se o nás postarali

První týden po kurzu španělštiny jsme se zúčastnili "orientation weeku". Je to tak, vlastně náš třetí týden v Leónu a pořád se neučíme. Tenhle týden je dost poznávací.

První den nás uvítali v zřejmě největší univerzitní aule, kde hlavním bodem zjevně byla prezentace vlajek světa a vstávání a mávání spolužáků z těchto zemí (největší potlesk Itálii, bylo jich tak milion a jak pěkně si výskli!). Potom uvítání na fakultě filozofie - já, nejvíc hrdá na to, že jsem z přírodovědy, tu studuju na fildě! Je tady prostě trochu jiný systém. Domů odcházíme trochu pomatení, už teď vidíme, že nebude sranda zařizovat veškeré věci s rozvrhem (jak to funguje tady? škola od 9 do 14 h. jako základka. problém je, že předměty jsou nakombinované tak, aby seděly prvákům všechny jejich, druhákům všechny druhácké a tak. všechno mají povinné, tak mají skutečně středoškolský rozvrh. pro nás komplikace - pokud tedy chceme předměty z různých ročníků).

A pak v úterý první Erasmus výlet! Miluju cestování, ale tady jsem se ujistila, že masová turistika aka 6 plných autobusů není nic pro mě. Ale cena byla příznivá (5e) a jeli jsme do Astorgy a na Las Médulas, kde bychom stejně jet chtěli. A potom hlavně ta večerní párty stála za to. To byla ta, když mi to nestačilo do 6 do rána a tak jsem si domů dovedla Francouze, se kterým jsme vesele popíjeli slivovici, poslouchali UJD a já se snažila učit francouzskou výslovnost. Komentovanou prohlídku města druhý den jsem nezvládla, zato jít na film Erasmus a spol. jo. A potom jít na akci pivo za 1,2e (pivem myslím klasického půllitra) taky.

Ve čtvrtek byl sportovní den, ale mě na ty týmové věci neužije. Tak jsem šla až v pátek na zakončení - kurz španělských tanců, ochutnávka paelly a ukázka podivného Leónského sportu alucha, nebo též lucha leonesa, což je takový hospodský španělský wrestling, kde se snaží protivníka sundat tím, že ho chytí za opasek. Teda žádné vzrůšo.

A za týden už škola.


středa 1. října 2014

Intenzivní kurz španělštiny a začátky v Leónu

To vás takhle nacpou do jedné auly, všechny erasmáky z celého světa, v devět ráno v pondělí 1, září. Kdy jsme naposled musela do školy tak brzo? Seděli jsme tam, poslouchali Španěla co na nás španělsky chrlil, jak nás tady vítá a pak nás začali rozřazovat do skupin podle úrovně, co jsme si vybrali v přihlašovacím dopise. Poznat své jméno čtené pošpanělsky, to teda byl první oříšek. A pak nás šoupli do tříd a začali jsme s učením! Dvě hodiny gramatiky a dvě hodiny konverzace. Představování, ahoj já jsem Denisa a jsem z Česka, první hovory ve španělštině se spolužáky... A tohle prosím každý den, pondělí až pátek - ovšem v úterý a středu byla škola pěkně odpoledne, po siestě, což znamenalo od 16h do půl deváté večer! A ostatní dny pěkně od 10 ráno. Každý den tyhle čtyři hodiny - a je potřeba říct, že jsme se fakt rozmluvili. Teď zpětně bych kurz jakéhokoliv jazyka před Erasmem určitě doporučila (hlavně když je to zdarma, žejo! a poznáte lidi!). Kurz byl zakončen po dvou týdnech zkouškou, kterou "každý udělá", ale my jsme už přesedlali na španělský styl života a na výsledky jsme se ještě zeptat nebyli. Maňana.

Také začaly první párty a poznávání města (organizováno místními studenty aegee, kteří se starají o erasmáky). Hned v úterý jsme šli na tapas a potom do místních párty klubů, diskotéky tady hodně letí. To jsem nezažila: obrovská skupina lidí, dá si pivíčko a pak zase do jiného baru. Tady neexistuje sedět u piva v jedné hospodě! "Ir de tapas" - tedy jít na tapas - taky znamená jít na tapas do různých podniků. Tak jsme hned ochutnali nějaké místní speciality. Tapas jsou vlastně malé jednohubky k jídlu, které bývaly dříve v celém Španělsku zdarma k nápoji - teď se tento zvyk udržuje jen v Leónu (juchů) a na pár dalších místech. Největší radost mám, když dostaneme nějaké mořské plody nebo sýr, nebo jamón. Pak je tady specialitou morcilla, něco jako prejt z jelita, ale bez krup (nic moc pro mě). A smažené brambory, smažené krokety ze sýra, sem tam obložená bagetka, ale může to být i kousek pizzy, miska oliv, malý talířek rizota nebo paelly... Taky nezvykle pro nás z východu, pijou se tu malá piva - a když říkám malá, tak hodně malá - buď corta (0,2 l) nebo caňa (0,3 l). Takové pivíčko stojí mezi 1e - 1,8e - taky záleží, kde jste, a jaké tam mají tapas. A dokonce je tu jeden bar, kde mají každou středu klasické půllitrové pivo (tzv. jarra) za 1,2e. Vypili jsme jich 5 za večer, v československém tandemu. Šikovní.

A o tom, jak tady vypadají párty, zase někdy příště.



středa 24. září 2014

Unidad uno - bydlení

Když jsme teda po týdnu roadtripu dojeli do Leónu, jali jsme se hledat první internetcafé ve městě a tam si u dvou caňí s tapas zasurfovat. Hledání bydlení nevypadalo jako nic lehkého - ono píšete na všemožné inzeráty, co se vám pozdávají, a jste pak vlastně rádi, když někdo odepíše, a to, že má volno, je příjemný bonus.

My jsme měli předem dohodnutý čtyřpokoják, ale se Španělákem nebyla moc domluva. Tak proto internetcafé. Proto další a nové inzeráty. A taky hledání nejlevnějšího noclehu, protože druhý den máme přece intenzivní kurz španělštiny. Bookovat si hostel během siesty není nejlepší nápad, jelikož siestu mají asi i automatické odpovědi. A my jsme se chtěli ubytovat už v pět odpoledne, pche, jak opovážlivé! Do čtvrt na šest jsme čekali na potvrzovací email a i když potom nic nepřišlo, prostě jsme šli do hostelu. Dovnitř nás pustil jeden Brazileňo, Erik, a pak jsme měli stresující asi 10minutový hovor ve španělštině se slečnou, co byla zmatenější než lesní včela (a než my), a která nechápala, že chceme vědět jen kód do pokoje. Když jsme se na náš dvoulůžkáč dostali, už jsme z tama nevylezli - konečně pořádná horká sprcha a normální postel!

Druhý den po kurzu pokračovalo hledání bytu. Jeli jsme na univerzitu - velice moderně tu hodně věcí funguje stylem "připíchlé na nástěnce" - kde byly desítky inzerátů. Střídali jsme se ve volání, stresy, nedorozumění, hrůza. Nakonec jsme si na odpoledne domluvili dvě prohlídky bytů. V prvním jsme se rozhodli, že ho bereme, snad proto, že stál pod 200e, měl skvělou polohu a hlavně jsme byli totálně unavení. Po domluvě, že na víkend vypadneme pryč (už to měli pronajaté nějací svatební hosté, jinak bychom se museli nastěhovat až po víkendu - to by bylo 250e v háji za hostel!), to bylo naše. Konečně.


pondělí 22. září 2014

Erasmus León, část první - cesta

Už mě asi trochu znáte a možná byste i uhodli, že letět letadlem Praha Madrid by úplně nebylo nic pro mě, snad jen kdyby to bylo hódně levné. A tak jsem s Márou osedlali jeho modrého šípa, na spolujízdě našli dva další cestovatele a do Leónu jsme se vypravili po vlastní ose.

Brno jako start, šíp je naložen až po střechu, vždyť jedeme na půl roku a další cestovatelé zase na camino. Večer zastavujeme v Mariazell (Rakousko) a nestíháme kostel, takže spíme na verandě jedné prázdné chaty. Kostel si dáme ráno s kávou. Pokračujeme do Německa - Chiemsee, sledujeme windsurfy (a mé divoké já chce skočit do neoprenu a nechat se učit ovládat plachty od toho celkem pohledného instruktora). Série jezer ve Švýcarsku, spánek ve stodole na korbě traktoru a druhou noc u chaty u Laussanne. Ráno přichází do chaty hosté, naštěstí se jim líbíme a dostáváme - jen tak! dvě lahve vína. A pak sladká Francie. Firminy a Le Corbusierovy stavby, must see pro milovníky moderní architektury a územního plánování. Le Puy de Velay, večerní prohlídka, náměstí s kapelou a přeměněné na parket kolemjdoucím/tanečníkům. Lurdy se mší, a závěrečná St, Jean Pied de Port, kde se odpojují spolucestující na camino.

Ve španělsku už jsme sami - v noci přes Pyreneje, kde nás na cestě překvapí poník, spíme v autě poblíž oceánu a ráno se jdeme podívat na vlny a surfery. Láká to, láká! Na další pláži neodoláme. Je pod mrakem, ale soukáme se do plavek a posléze do neoprenů a poprvé zkoušíme chytat vlnu. Dál na západ je už slunečno. Největší písečná pláž u oceánu! A pak se ženeme zpátky pro zapomenutou občanku. Noc na benzince, ranní Burgos a katedrála a odpoledne León.

Město, kde budu půl roku.


čtvrtek 18. září 2014

Jsem tady.

Jsem tady. Tady v Leónu ve Španělsku, dneska už devatenáctý den. Cesta sem mi trvala týden, protože jsem ji pojali trošku punkově jako roadtrip. Ještě stále nejsem zvyklá na dva polibky na líce a při seznamování podávám pravou ruku, což budí akorát tak pobavení. Ale jazyk už začínám docela ovládat. Čím víc chupitos, tím víc mluvím. Počet nabídek na sex - jedna. Počet párty až do rána - zatím čtyři. Jedna s afterparty na bytě se slivovicí a Francouzem. Kafíčka, caňas, tapas a chupitos - nepočítaně. Noví kamarádi - počet přesně nestanoven. Výlety za město - tři. Dny strávené na surfu u oceánu dva. Jedna nová spřízněná duše, srdíčko z Bánovec.

Ale jsem tady taky (prý především) kvůli škole. Právě bojuju s tvorbou rozvrhu, všechno se mi kříží. Půlroku monotematicky o Leónu, výlety a španělský život (těšíte se? zajímá vás něco?). Zvyky, odlišnosti... Zatím jsem se nesmířila s bagetou plněnou tortilou de patatas (něším jako selská omeleta, jen mnohem víc bramborové a vajíčkové). Co to je za nápady, plnit rohlík bramborem?

sobota 13. září 2014

Italiatrip #6

Isola de Giglio - večer plný mořských potvor a ráno se balíme a odjezd. Autobusem přes celý ostrov, trajektem na pevninu. Klobouk ztrácí na tvaru. Na zádi s námi jede černý pasažér - racek, který si hraje na modela a trochu se nám vysmívá, filuta.
Porto San Stefano - začátek stopovácí tůry. Paní s nejmenším autem, co nás nacpala i s krosnama mezi svoje dvě děti a týdenní nákup. Majitel cestovky. A paní z televize, která nás hodila až k Bologni, přes 200 km! Na benzínce potkáváme Polka Dereka v kamionu a jedeme s ním až za Benátky.
Cessalto - spíme u malé vedlejší cesty u dálniční benzínky. Ráno tři hodiny u výjezdu a když potřetí projíždí carabinieri, jdeme raději stopovat na menší cesty. Nekonečný den a 4 hodiny na prokletém kruháči.
Pontebba - aneb jak jsme se navečer dostali do liduprázdné vesničky v italských Julských Alpách. Jen dva slamění panáci na náměstí. Láhev vína a po neúspěšném stopu stavíme stan za hrání dřeva u řeky.
Tarvisio - ranní cesta s horolezci, kteří jeli do Slovinska. Italský nákup a pak na ruku zastavená Rakušanka, co jela do Itálie pro levnější léky. Pak Rakušan, žijící ve Švýcarsku a jedoucí z Kuby. A postarší pár, tanečníci, muzikanti.
Vídeň - nejdůležitější bylo v Praterparku nasbírat 3 kaštany. Koupit si echt rakouské pivo, schvarzwaldskou šunku a počkat na žlutý autobus, který nás dovezl do domečku v Brně.



středa 10. září 2014

Italiatrip #5

Porto San Stefano - naposled v servisu. Poslední loučení s autem. Zůstává v Itálii a nikdy ho už neuvidíme. Balíme krosny, SPZ na zádech, balíky na poštu, dvě krabice věcí zůstávají u mechaniků. Příští rok se vidíme! Itálie je příští rok jasný cíl. V přístavu kupujeme dva lístky do ráje a za hodinu sedíme v trajektu na ostrov Giglio.
Isola de Giglio - nepopsatelné, skutečný ráj na zemi. Nikdy jsme neviděla tak krásné moře a krajinu. Útesy. Panenská příroda. Ostrov je malinký a jsou na něm jen tři města, jinak je pustý a o to krásnější. Dvě noci v kempu na terasách, výlety, mořské potvory k večeři. Koupání. Užívání si života, vždyť se vlastně zas tolik neděje, když jsme přišli o auto. Cítím propletení prstů na rukou, když usínáme ve stanu a také propletení a souznění duší, které se po tomto zážitku ještě více přimkly k sobě navzájem.


pondělí 8. září 2014

Italiatrip #4

Monte Argentario - podruhé psaní o tomtéž, místě. O konci poloostrova, kde se nám pokazilo auto. Jeli jsem na vyhlídku na Isola Rossu, a když jsme zastavili, už jsme nenastartovali. Pomáhali nám Italové, pomáhali nám Rusi, nic to ale nevyřešilo a tak jsme poprvé jeli odtahovkou...
Porto San Stefano - město, kde jsme strávili přibližně týden. První spaní v kempu po 7 společných letech. Tolik výletů kolem, a všechno pěšky. První nesmělé stopování. Stavění stanu na pláži v křoví. Nazí se koupeme za tmy v den, kdy měly padat perseidy (ovšem bylo oblačno a zároveň příliš silný měsíc). Snídaně s capuccinem a croissanty. Zmrzlina.
Orbetello - Město v bažinách, město mezi dvěmi lagunami, které jsou odděleny od moře tomboly a od sebe mostem. Ještě na pevné pevnině procházíme areálem polorozpadlé chemické továrny, což je trochu strašidelné a hlavně hodně zakázané. Na náměstí u kašny si dáváme pivo, a pak pokračujeme v celodenním výletě.


úterý 2. září 2014

Italiatrip #3

Populonia - Konečně moře! Našli jsme parkoviště, kde se dalo zadarmo parkovat a v mezích možností i spát. Druhý den výlet kolem útesů na pobřeží - a pak, po hodině krásné cesty, nádherná pláž. Přenádherná, jen pro nás. Koupeme se nazí v azurové vodě, jediným oblečením jsou nám potápěčské brýle, sledujeme sasanky, rybky, kraby. Večerní víno v přístavu. Druhý den koupání na bližších útesech, brzkoranní, s jógou a pozdravem slunci.
Monte Argentario - Poloostrov, kde se stalo všechno tak trochu jinak, než jsme chtěli... Ovšem nekonečné písečné pláže na dvou tombolech, mezi nimi laguny s vodními ptáky a Obetello, město. Útesy, snad skály vulkanického původu, hlavně v oranžových odstínech. Červený a velice malý ostrov Isola Rossu. Večerní západ slunce nad ním, ostrov Giglio v pozadí.



neděle 24. srpna 2014

Italiatrip 2014 #2

Ferarra - první italské město, na Itálii celkem brzké ráno, teprve se probouzí. Katedrála a náměstí. Snídaně v jedné z postranních uliček, na capuccino a sladké pečivo k němu se tak jednoduše zvyká!
Bologna - další v pořadí tento den. Známe šikmé věže, Neptunova fontána, katedrála (s slunečním kalendářem!), střídáme opět se zapadlými zákoutími. Všechno je tak červené, to kvůli cihlám.
Lago Brasimone - náhodou objevené místo. Koupání v azurovém sladkovodním jezeře v horách, čistá průzračná voda. Vaření u laviček, srdeční Italové přející nám dobrou chuť.
Florencie - večerní návštěva, pro mě už podruhé v životě. Zlatnické krámky na Ponte Vecchio zavřené, zapadající slunce osvětlující břeh řeky Arno. David na náměstí v tomto pozdním čase mnohem méně obklopený davy turistů. Katedrála bohužel zavřená, ale i zvenku přenádherná a majestátní. Noční pohled na město osvícené tisíci světel.
Siena - dopolední procházka, katedrála, a hlavně náměstí! Letos (na rozdíl od mé návštěvy před 7 lety) bohužel či bohudík bez koňských závodů.
San Gimignano - Unescové městečko věží. Nedali jsme si zmrzlinu od mistrů zmrzlinářů, zato jej prošli bočními uličkami, byli v ornitologickém muzeu a čichali vůni vypraného prádla pod okny a na balkónech.



pátek 22. srpna 2014

Italiatrip 2014 #1

Brno - dobalujeme poslední věci, poslední spánek v posteli, ráno zběsilý nákup roztoku na čočky. Jedeme!
Graz - kousek za ním přestávka s horskými výhledy. Po dálnici jsme ve Slovinsku rychle.
Podkoren - první nocleh v autě. Před Triglavským národním parkem, u azurové řeky s výhledem na Julské Alpy. Ta majestátnost hor! Ranní brzký budíček a cesta dál (a výš!).
Sedlo Vršič - parkujeme za 3e a vydáváme se nahoru
Prisojnik - nejvyšší společný vrchol, 2547m. Mezi mlhou a oblaky, občas výhledy do okolí. Na ostatní dvoutisícovky. Chci být horolezec, mám ty nejkrásnější pocity. Podpisy do vrcholové knihy. Sestup, který jsme nečekali - náročný, čtyřhodinový, ferratový (bez vybavení! v průvodci ani slovo o takové náročnosti!). Skoby a lana. Strach o sebe a také o sebe navzájem. Na štěrku stojím a slzičky v očích, bojím se - jediný zásek.
Izvir Soči - malý výlet na magické místo, kde zpod skály vyvěrá křišťálově čistá řeka Soča.
Slap Boka a Virje - druhodenní náročná cesta k vodopádu a následná koupel v ledové vodě. Z hecu. K druhému vodopádu naštěstí jen kousek.

A pak už jen kousek do Itálie.


 



pátek 15. srpna 2014

Dubnový Dijon #3

Poslední dny opět ve městě. Kousek přírody na okraji města, na kopečku s výhledem na přehradu, opět ty neuchopitelné skály (přímo ve městě!!!), prales jako přírodní park. Dijon je kouzelný.



neděle 10. srpna 2014

pondělí 4. srpna 2014

Dubnový Dijon #1

Výlet do Dijonu byl skvělý. Další z letošních zážitků. 15 hodin v autobuse bylo naprosto vyváženo vším, co jsme ta prožily! Dnes fotky z města. 



středa 30. července 2014

On my way

Cestovní horečka se u mě začíná projevovat přemýšlením nad počtem párů bot. Pohorky, sandálky a samozřejmě jedny vysoké botičky, člověk musí být i na punkové dovolené občas za kočičku. Prohlížím mapy, atlasy, fotky panoramio a hodně, hodně čtu. Tři týdny cest přede mnou! Každou noční směnu si rekapituluju, co nezapomenout. Celtu, batoh, mapy, pepřák, repelent a karimatku. Užít si to dobrodružství. Letos nemám stání. Alpy, Dijon, Slovinsko, Slovensko...

Italia, bella bella! Dny se krátí, noci prodlužují - že si dáme doutník s vínem v podvečer na pláži, jako mafiáni? Gelato a pizza! Aperol, limoncello! Dlouhé noci u moře, na pískových plážích mezi skalami a útesy. Dolce far niente, přece. A ranní káva s croissantem. K večeři olivy. Doufám a věřím v nalezení opuštěných míst, kde bude slunce zapadat a vycházet jen pro nás. Kde se budu koupat nahá v moři. A zároveň se těším na krásu měst, renesanční Itálie je tak nádherná!

Jakou jinou knížku s sebou, než tolikrát na výletech čtené Werichovy Italské prázdniny? Ty jsou přece do země ve tvaru boty povinností!

tu fotku jsem si zamilovala
cítím se tak

sobota 26. července 2014

Vzpomínky na Rumunsko #7

Poslední vzpomínky na loňské rumunské výletování. Banát.
Letos nová dobrodružství! některá již za mnou, ale další mě čekají!
Těšení!