neděle 23. září 2012

Z Francie

První koupání v jezeře ve Švýcarsku v 8 večer, druhé koupání v nádherném potoce v Provencálských Alpách, milované Stes Maries de la Mer. Ani se to nezdá, že to bylo už před měsícem. Ach.









čtvrtek 13. září 2012

Po příjezdu

Mám blonďaté vlásky kolem hlavy od slunce ("vy zachvilinku budete blonďaté!"), jsem opálená do žlutohněda. Ve sklepě sedm suvenýrových lahví vína (v převaze rosé), stále chuť na francouzské/španělské sýry. Perleť z opuštěné pláže, několik krabiček čajů pro Erys do sbírky, mořská sůl z Francie, která páchne po rybách, konečně caro, konečně po třech týdnech koupání ve vaně a ne v moři, konečně po třech týdnech umytí mýdlem, konečně umytí a učesání vlasů. Taky pár křemenů z lomu, kde jsme jednou nocovali.

I když...
Vrátila bych se pro to vcelku bezstarostné cestování po pobřeží, pro večery trávené v autě, i pro tu špinavost, rozcuchanost, slanost. Všechno mít v Camargue mokré od neskutečné vzdušné vlhkosti, která je nasáklá a navoněná solí.

A abych zas mohla čmuchat oceán, voní tisíckrát líp než moře - a i to voní krásně, žeano. Nejsem ještě aklimatizovaná na doma z výletu a zároveň už na něm nejsem. Nevím co by to chtělo, jsem taková zpomalená. Nevím, jestli se být ráda že jsem doma nebo truchlit za Španělskem/Francií. Potřebuju trochu rozkoukat. Chtělo by to jít ven, až přestane pršet (a ani to tam nevoní letní bouřkou, sakrblé).