středa 1. listopadu 2017

Tradiční podzimní

Už zase začínají ponurá podzimní rána. Ta, která miluju. Brzké mlhy, pošmourno, zima, co zalézá pod nehty a pod kabát. Venku fouká a listy jsou víc na zemi než na stromech. Přilétají havrani. Ještě jich moc nepotkávám, ale těším se, jak mě budou v ulicích Brna poblíž parků doprovázet cestou do práce, rozesmívat mě krákáním a rozněžňovat kuličkama, co si ponesou v zobáčku. Několik mě už ze stromů zdravilo.

Po zapnutí počítače nakukuju přes webkamery domů - jestlipak už je u nás na kopcích sníh? Je Radhošť bílý, Pustevny, Bečvy? Když vidím ten nepatrný poprašek, zatetelím se radostí a chce se mi rozjet domů, šlapat v něm obrazce, poslouchat křupání a chytat do pusy padající vločky. Zalézt pak do tepla, dát si první letošní svařák a zakutat se pod deku s knížkou. Nebo s bebí putý.

Cestou do bydliště nacházím na chodníku dvě malé odpadlé větvičky tlustice. Kde se tam vzaly, jen tak osamoceně leží. Snad je někdo odlomil, snad se tam ztratily cestou z květinářství. Sbírám je opatrně do krabičky od oběda a v pokoji je dávám za okno do vody ve skleničce od medu. Zakořeníte mi?

Chybí mi kaštany, všechny už opadaly a já nacházím jen jejich zhnědlé, původně jasně zelené kabátky. Už nemůžu v kapse nosit lesklé poklady, čerstvě vyloupnuté z bezpečné skořápky. Mačkám pevně prsty alespoň pár starších, věkem a suchem svraštělých. Nějakou záhadou se mi na stole objevil list javoru. Nevědomky si domů nosím les.

Na chalupě se oblékáme do vintage svetrů a dvacet let starých bund, ty motorovku, já táčky, sekeru si půjčujeme navzájem, a celou sobotu za větru řežeme, štípeme, vozíme a ukládáme dřevo. Jasany, smrk, suché větve ořešáku. Vevnitř vytopím na pětadvacet, po práci jsme unavení tak, že málem nedopijeme víno a zaleháme do postele, abychom ráno mohli pokračovat ve hře na dřevorubce. Oba cítíme, že je to to, co nás baví a naplňuje energií a hřejivým pocitem z dobře odvedené práce. Hodnotíme objem zpracovaného dřeva - tak tím by se dalo topit možná i 14 dní! Těšíme se na čas, který pak budeme trávit u krbu a budeme spalovat právě to "naše" dřevo a těšíme se na příště. Suché třešně na nás na jaře čekají.

čtvrtek 31. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #4

Zase zpátky ve Slovinsku. Začínáme přejezdem přes hranice s Chorvatskem, kde máme velké štěstí na to, že pokračujeme na slovinské pobřeží - ti, co jedou rovnou pryč, jsou v pěkné koloně. Poměrně dlouho hledáme místo pro parkování v Piranu - jsme ochotni i zaplatit, ale 10E v drobných nemáme a rozměnit nám nechtějí nikde. Nakonec parkujeme v uličce nahoře na kopci a do města sebíháme po schodečkách.

Hledáme svoji oblíbenou rybí restauraci, ale pak zjišťujeme, že je vlastně v Isole. Celý den lenošně odpočíváme na severní straně poloostrova, čteme si, koupeme se. A pak přijde hlad a cesta do Isoly. Konečně oblíbená restaurace s obsluhujícíma babkama a nejlepší blitvou. Objednáváme si rybí talíř, víno, těšíme se, romantika.

Odjíždíme do vnitrozemí, přespíme v něm a druhý den pokračujeme horskou cestou v 1000 metrech po makadamové cestě, vedené jako komunikace 3. třídy. Dá se tam jet třicítkou a maximálně na trojku. Díky tomu ale nacházíme ledovou jeskyni, kam se sice nedá dostat, ale cítíme z ní sálající chlad. Za Tolminem trocha zuřivosti, nidko nechce řídit, ale za chvíli je dobře.

Koupeme se v ledové Soči. Třikrát se namočíme a vyhřejeme se na kamení. Při poslední koupeli utíkám z vody, protože se mnou plave had. Vybíráme kemp v Trentě a pak jdeme ještě na procházku korytem do obchodu, kde kupujeme místní víno. Vaříme, popíjíme z plecháčku, nastavujeme budíky na nekřesťanské 4 ráno.

Rychlo budík, rychlovstávání, rychlosbalení z kempu a už parkujeme na Flori. Začátek výstupu na Jalovec. Všude mravenci. Málo lidí - tak, jak to máme rádi. Konečně vylezeme z lesa a začínají se otevírat výhledy, ale trochu nás děsí nahánějící se mraky. Ferrata je krásná a docházíme až do sedýlka pod vrchol, e asi 200 m. Ale nahoru se jen díváme - vršek je v mraku a nechce se nám nahoru s vidinou, že neuvidíme. Otáčíme to a celou dobu fňukáme, jestli jsme udělali dobře. Díky tomu jsme ale u auta už ve 2. Proto si ještě dáváme
čtyřkilometrovou vycházku k vodopádům suchým potokem. Je to jako kouzlo - nic nic, prázdné bílé koryto, a pak najednou šumění vody. A vodopád s jezírkem. Odvážně si dáváme nahou koupel, jen v rychlosti. Cesta zpět a u Krajnske Gory zase koupání, v jezerech Jasna.
A jedeme domů.


středa 9. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #3

Ráno A. začíná několika pozdravy slunce a já se procházím po spacím místě - je tam strašně hezky. Vyjíždíme zavčasu směrem na Rovinj, ať ještě není přeplněný turisty, což se nám daří a uličky, kam nesmí auta a které jsou vyhlazené tak, že někteří zouvají boty, procházíme jen s pár dalšími ranními ptáčaty. Když se začnou zaplňovat, sedáme si na malé cappuccino s čokoládou, dopisujeme deník.

Jedeme se podívat na tzv. chorvatský fjord, na Limský záliv. Trochu se hádáme o volant - nikdo k němu nechce - a pak pokračujeme do Červaru, kde se chceme koupat. A. bezmezně věří navigaci, takže jdeme prašnou cestou, kterou jsme mohli klidně jet autem (a nebyli bychom tak pokryti prachem). Hrdinové. Hledáme místečko, které nebude okupováno (polo)nahými Němci, a pak se sluníme, koupeme a potápíme - vidím rybky, sumýše a dokonce kraba! U skal pak lovím ráčky poustevníčky a nechávám je po sobě lézt.

Odpoledne další městečko - Novigrad. Kupujeme víno ve vinotoči se sloganem "Smile there is wine" a karamelovou zmrzlinu. Nocleh tentokrát nacházíme u turistické značky a vodárničky.



pátek 4. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #2

Pokračujeme na jih - Chorvatsko čeká! Po třeba 10 letech? Ano, na tak dlouho jsem na něj tak nějak zanevřela, jako na klasickou českou turistickou destinaci, "kam jezdí každý", a po tom, co jsme tam s rodiči jeli 10 let po sobě (ale pozor, my jsme vždy byli cestovatelé! Pamatuju si jednu z těchto dovolených, kdy už jsme byly s E. větší, a 14 dní jsme projížděli ostrovy Krk, Cres a Lošinj)... Byla jsem Chorvatska zkrátka taková přesycená. Protože jsem ale věděla, že umí být i krásné a divoké a vůbec-ne-turistické, letos jsme mu dali šanci a ono nás za to odměnilo

Začínáme na východním pobřeží Istrie, před hranicí jsme se vyměnili za volantem, takže teď jako spolujezdec můžu vyhlížet z okna a pak volat "moře!". První svlažení za Lovranem, opatrně z kopce křovím na skály. Teplé jak kafe. Slané. Divoké.

Po odpočinku a koupání dál na jih -  vidíme cestou malý kostelík na útesech a musíme se tam podívat. Nakonec zjišťujeme, že je to malá krásná vesnička, dáváme si Laško, laškujeme spolu a procházíme se ke kostelu a na výhled. Kdyby nebylo odpoledne, a na plážích dole pod námi stín, seběhneme tam. Nocleh na cestě do lomu. Víno z plechových hrníčků.

Ráno Ravni - prázdná pláž, oslík a koně okolo. A pak hledáme místo, kde jsem byla v Chorvatsku podruhé v životě, takže asi před 18 lety. Wow, protože nacházíme, můj orientační smysl je neskutečný. Navečer malé dostaveníčko v Pule, zmrzlina, pivo, cappucchino. Dobrou noc na polní cestě.


pátek 28. července 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #1

A jsme zase na cestách, hurá! Letos více, než loni, letos v plánu více, než loni. Už tento první výlet byl delší, než naše poslední zahraniční cesta.



Začínáme netypicky v Brně a vyrážíme až navečer, tak pozdě, že ani nevnímáme přejezd nad Novomlýnskými nádržemi. A pak se ani nenadějeme a přichází nám vítání v rakouské síti. Já se raduju a dělám dj rakouských rádií a každé rozpoznané německé slovíčko zvesela a rozverně opakuju. Vídní projíždíme nezvykle rychle a za ní stavíme na lesní cestě za vinohrady stan na první nocleh.

Ráno pokračujeme v krasojízdě a na oběd už nás vítá Kranjska Gora a jezera Jasna na Pišnici. Dnes se nekoupeme, sledujeme slavnosti města a potkáváme A. kolegu z práce - svět je někdy tak malý!

Hecujeme se a vyrážíme na Škrlaticu už dnes. Cestou se projdeme za vodopádem Peričnik (sen!) a stavíme u Aljažev domu. Kráčíme nahoru a po třech hodinách docházíme k Bivaku IV. Bivaku, budeš naším nocležištěm. Pijeme víno.
Budíček na 6 a začínáme výstup. Na vrcholu jsme před polednem (lezení! ferraty!), ale v zimě tam moc dlouho nevydržíme, svačíme, krmíme kavče. Sestup, nasazujeme helmy, je to náročné, ale odpočinek u bivaku nás vzpruží. A pak palačinky v Aljažev domě!

(Za)žijme to(ho) co nejvíc! Jedem na Bled a Bohinj a procházíme se kolem jezera a A. se tam i ponoří. Jako odměna za výstupy tradiční pljeskavica a čevapčiči ve Stare Fužině. Miluju. Nocleh na lesní cestě v horách. Miluju.

pátek 23. června 2017

S mutýputý


Po devíti letech stále randíčka jako na začátku. Ahoj, Brno! Setkáváme se na čáře a pak ruku v ruce prohlídka města – Zelňák, Božský kopeček, pojď mi hop! Mučenková zmrzlina jako na naší první cestě po jižní Francii, za jeví, v Provence v Mougins (v mužánu!), meruňka s meduňkou.  Kam půjdeme? Tam uličkou, do Denisových sadů a podíváme se na Brno. Stejně mi pořád popisuješ místopis ty.
Nákup etiopského koření a pak šup, pomalu do Lužánek a domů. Bouřka a déšť, velké kapky, schováváme se ve Stopkově a dáváme si po jednom s čepicí.
A po dešti to voní a my se zastavujeme na Moraváku ( - tys nevěděl, že tu byl dojčeshaus?). Smějeme se u Oprásků a já jsem nadšená, když se dozvídám něco nového o Brně. Konečně v pizzerce na Antonínské. Špenátová a slaninová čtvrtka s deckou bílého a červeného. Miluju.
V parku holubi a kosi a brhlík, šlapeme pomalu, hlavněže nové boty. Na skok domů, do nového bydliště, a pak k Indům na večeři. V 21:20 mi odjíždíš do Švýcarska...

středa 19. dubna 2017

Po měsíci

Je to měsíc, co nosím na levém prsteníčku kroužek bílého zlata.
Myslela jsem si, že se vlastně nic nezmění, ale ono jo. Nějak se tak cítím jinak, někdo mě miluje a chce si mě vzít a v ideálním případě se mnou strávit život a já si to uvědomím pokaždé, když se podívám na ruce, a pak se připitoměle usmívám. Taky cítím mnohem větší zamilovanost a ať jsem si říkala cokoliv, posun a změna tam je.
Přes pracovní týden jsme odloučeni a víkendy tak, když to zrovna jde, prožíváme mnohem intenzivněji, zdá se. Snažíme se utrhnout si ty chvíle jen pro sebe (ale bohužel to nejde tolik, kolik chceme). O svatbě skoro nemluvíme, A. už přijal, že nebude hned, ale až příští rok, až najdu práci u nás a nebudu v Brně. Až nebudeme tolik odloučeni a budeme oba tam u nás na kotárech.
Já si v mezidobí vysnívám dekorace, kytice, v myšlenkách si navrhuji šaty, které bych si - ideálně - ušila nebo nechala ušít. Přinejmenším návrh si udělám sama, stejěn jako třeba pozvánky... A to je to, v čem mě mé zasnoubení inspiruje a nutí mě posunout se dál - sleduju ještě víc videí o šití a po dlouhé době jsem vytáhla akvarelky, koupila tuš a plastickou gumu a dnes dokonce i "ačtyřkovýskicákprosím", abych se zdokonalovala v malování.
Pořád si posíláme pusí a zvěřince, zobrazujeme zobáčky a náš slovník zkomolenin se blíží dokonalosti. Za chvíli budeme mít vlastní jazyk. Plný láskyplných slůvek.

pondělí 20. března 2017

Okroužkovaná

Uvedení do situace:
Na sporáku v kuchyni tři zapálené plamínky - na jednom halušky, na druhém gnocchi a na tom posledním pečená mrkev, dýně a celer zalitá vodou, na svíčkovou omáčku. Aby toho nebylo málo, ukrajuju zrovna hermelín jíme ho jen tak samotný. Pak si jdu sednout do takzvané pracovny a dívám se, kdy se mají sbírat které bylinky. Na sobě mám pláťáky z Maroka, tílko ještě po tatovi a sekáčovou košili za maximálně 50 korun, kráska k pohledání.

Přichází za mnou A. "Dení, já pro tebe něco mám." - "Pro mě? Cože? Jakto?" (nic jsem neslavila, narozeniny, svátek, nic). "Prsteň." A potom už jenom odkládám ten hermelín z ruky, nechávám se dovést do kuchyně a nechávám si ho navléct na levý prsteníček. Mezi slzami třikrát konstatuju, že se zbláznil a jednou se zeptám, jestli si to dobře rozmyslel.

"Chtěl jsem ti ho dát ve Slovinsku, ale kdo ví, jak by to vypadalo na Jalovci, a třeba by bylo zrovna škaredě a pršelo by a tak. Pak jsem si říkal, že bych ti ho dal u vás na chalupě, ale kdo ví, kdy tam pojedeme, a teď o Velikonocích tam budeme řezat ty stromy... A když ty jsi teď řekla, že se ti líbí, jak tu spolu žijeme, tak už jsem ti ho dal." A mezi objetími se smějeme tomu, že je to teda velká romantika. Přestože držíme půst, připijeme si šťopičkou třešňovice a potom tak trochu plácáme nesmysly, protože co vlastně říkat? Já jen to, že si budu muset něco udělat s oprýskanými nehty, protože se to k třpytivým kamínkům nehodí. A taky to, že to nestihneme do roka a do dne, protože chci/chceme svatbu podzimní...

Tak teď nosím na prstu kroužek z bílého zlata - a ještě to nikdo neví.

A to jsme se minulý týden hádali půl neděle a ještě včera dopoledne jsem pronesla, že místo dětí chci vysedět vajíčka aby se mi narodilo hejno ptáků. Neodradilo to:)

úterý 17. ledna 2017

2016/2017

S přáním krásného nového roku pro všechny, kteří tady zavítají, je tady i moje každoroční bilance toho, co se událo a mů seznam přání na rok letošní. Rok dvašestnáct pro mě byl náročný, musela jsem dokončit školu, najít si práci a hrozně dlouho jsem nevěděla, co se životem a kam se vrtnout a plácala jsem se v tom. Navíc A. byl dohromady snad 3 měsíce v Uzbekistánu a já jsem si připadala občas osamělá. Na konci roku jsem si uvědomila, když nás opustil kamarád, že se můžou stát ještě milionkrát horší věci než jsem považovala za těžké, hrozně jsem brečela a opila se a začala si zvykat, že už se nebudeme cestou kolem kina dívat, jestli v etáži svítí světlo...  Poprvé jsem si takhle nablízko uvědomila, že i mladí lidé umírají a strašně mě to zasáhlo. Ještě jednou: měla jsem tě ráda, draku, nashledanou.


Zhodnocení loňska je pro mě optimističtější, v 2016 vypadal můj seznam věcí, co chci udělat a zažít, takto: 
  • šít (na ty šaty už mám střih i vybranou látku. to by bylo, aby to nebylo!) - šaty jsou rozešité, mám sukni a dokonce jsem ušila první věc (korzetový top) podle střihu
  • číst ještě víc (na Vánoce se doma objevilo 12 knih a já už 2 přečetla. to je slušné) - 39 knih. slušné. letos chci hecnout 50.
  • brigádu a práci, ano. pokud možno už práci. pokud možno i před tím mgr. - práce až po mgr, s výmluvou, že si přece ještě udělám poslední prázdniny. ale je to v oboru! a navíc jsem asi zjistila, co je můj dreamjob, a měla bych pro to tedy začít něco dělat.
  • k čemuž se váže "dopsat diplomku". odevzdat ji. udělat státnice. - paní magistra, těší mě
  • kolo? jaký bude pro kolo rok 2016? je mi jasné, že budu jezdit buď hodně, nebo vůbec, nic mezi tím. chtěla bych zkusit VKV (vyjet 20(?) vrcholů Valašska, na každém se vyfotit jako důkaz, pro ten pocit) - tak to nevyšlo, od té doby, co mi brzda prodřela přední kolo a mám nové s malou osmicou, tak mě to nebaví. musím našetřit na nové a dát tomu šanci
  • chodit ano, běhat ne, nebo spíše napůl. jelito-kopyto-platí to, půjdeme Beskydskou 7. Jen jestli, registraci zatím koupenou nemám. Ale je to hec. A čelovku už mám. - nestihli jsme koupit registraci a B7 se šla týden před naším tanečním výročím, v termín, kdy jsme měli největší generálky. to prostě nešlo
  • tancování jistě, chci se zlepšovat a zlepšovat - snad je to lepší a lepší :)
  • a taky zkusit jógu, alespoň doma podle videa. abych byla pružnější, ohebnější, silnější. fyzicky, psychicky - ajaj, tak tady je to jen jeden měsíc pozdravů slunci a pak občasná jóga v rámci rozcviček v Javořině. ostuda.
  • cestovat - jet třeba do Španělska. Zjistit, jak je to s Erasmus stáží a jet na ni, možná. Jet za Klárkou do Lotyšska. A jestli bude Aurora v Cantabrii, tak do Cantabrie za ní. Slovenské hory - přejít Velkou Fatru? A pokud to vyjde, jet někam s Ivet.  - dovolená byla nakonec ve Slovinsku a týden s Javo v Jeseníkách. Kláru v Lotyšsku jsem nestihla kvůli diplomce a státnicím, Aurora v Cantabrii nebyla...
  • jet za Aurorou na Slovensko, dokud se jim nezmění vláda, s vlakem zadarmo. Třeba na koncert HZM ve februári do Košic - aspoň ta Aurora zase přijela za mnou
  • nové kopce, jistěže. Sen je Kazbek, ale nemusí být letos. Může být jindy. Záleží na všem. - Bavški Grintavec a Mala Mojstrovka. Kazbek třeba snad letos.
  • nové pohorky. vybírám je přes rok a pořád jsem nejvíc zamilovaná do hanwag tatra. ale stojí moc moc. - mám hanwag tatra a miluju je.
  • malovat bych mohla zase, kreslit, tvořit. chodívala jsem do zuš a teď? štětce leží ladem. (jak řekl Luděk: "Tak vem papír a namaluj něco perverzního ať to šokuje po dlouhé době") - tohle mě mrzí, že nedělám, opravdu bych měla začít kreslit víc, než jen pidiobrázky do diáře. zlepšit se s akvarelem. a jít vstříc svému dreamjobu, se štětcem v ruce. 
  • a žít a milovat. - a to by šlo, pořád je mi nejlíp v A. objetí a i když spolu usínáme jen o víkendech, což je sakra málo, a chtěli jsme už bydlet spolu, nehodlám to nějak lámat a budu si to užívat tak, jak to jen jde.