pátek 27. prosince 2013

Z vánočních dnů

Předvánočně

Už mám všeho dost pokrk a jsem otrávená a upracovaná. Termíny několika seminárek. A poslední týden nejsem schopná napsat víc než stránku, i když celý den sedím v knihovně. Nebo udělat víc než jednu pořádnou mapu. Už nemůžu. Jsem tak líná, že se ani nepřihlásím na jediný možný předtermín jediného předmětu, kde to šlo. A tak ve čtvrtek sedím sama na bytě, druhou noc v řadě sama. Láska nebeská. Na párty se mi nechce, prý si dám dvě piva a domů. Cha, to tak! O půlnoci zavírají a s bílým a červeným, s každým v jedné lahvi (a občas taky zároveň v každé ruce) jdeme pokračovat do klubu. Hned na začátku nás tam polijou kolou a pak pobíhám a hledám mezi kluky, který by mě přetočil o 360° na jedné ruce. Nacházím, děkuju, směju se a raduju se. V pět ráno nebo asi ještě rozjezdem jedeme na antonínskou do nonstopu, poslední pivo, a konečně do postele, v 6.

Povánočně

Dvacátéhočtvrtého proběhlo vše mile a v poklidu, dokonce t. překvapil, když si nedonesl svoje trapné dárky pod společný stromek (nebo žádné neměl?). Moc se mi nechce na půlnoční, dávám si ještě další dvojku bílého a dívám se na Pelíšky, než konečně jdu. Ulice je úplně prázdná, na autobusové zastávce chlastají nějací výrostci. I když jdeme s A. ruku v ruce domů, pořád tam jsou. Tulíme se k sobě, protože je hrozný vichr a já miluju cítit jeho blízkost.

A. nám daroval rodiny plyšové ptáčky, kteří po zmáčknutí zpívají jako ve skutečnosti. Jsem z toho doteď hrozně dojatá, na jednom rameni kosa, na druhém čejku a v ruce strakapouda, nejlepší je nechat je zpívat všechny najednou. Mamka říkala, že to se mnou asi myslí vážně, když nám dal takové dary.

Marta v roce vetřelce mě zklamala. Přečtená za jeden den, ale nikdo mě nerozčiloval tak, jako ona. Na začátku naivní, pak otrávená, znuděná, neschopná, sobecká, o protivnějším člověku jsem v životě nečetla.

Na Štěpána není pána. A já sedím doma, největší tragéd – stejně jako kočičky, tak si píšeme ve skupinové konverzaci. Píšu Štěpánovi, že všechno nejlepší a ať to pěkně oslaví, a on mě ani nepozve na pivo, ani na štěpánskou někam třeba.  Pche.

čtvrtek 12. prosince 2013

O zpívání

Je potřeba myslet pozitivně. Tak třeba v pondělí, když jsem zapomněla klíče od Brna a musela do zámečnictví pro nové. Nejřív jsem frflala, samé "omg", ale pán za pultem byl tak milý! Dostala jsem ke svým novým stříbrným klíčům kroužek zadarmo, a když mi vracel nazpět, spiklenecky se smál, že tu stokorunu namaloval přes noc. Ale povedla se mu! Šla jsem domů s pusou vysmátou od ucha k uchu, u sokolovny jsem na chvíli změnila její tvar z protáhlého veselého "U" na vykulené "O", protože co tam ty malé gymnastky za oknem předváděly... A já jsem na kladině nikdy neudělala ani kotrmelec! Ony metaly jednu hvězdu za druhou.

Když se večer sprchuju, slyším z postele nějaké zvuky. To si A. zpívá rozložené akordy a když si k němu přilehnu, nutí mě do toho taky. Pchá! Já a zpívat? Čistě? Akordy? No way! Smějeme se pod peřinou plánům na hodiny zpěvu - stupnice a akordy s klavírem budeš zpívat! Když ten klavír neprodáme, třeba se takhle přihrnu do úplně nového dobrodružství! Kvarta je "ho-ří" a sexta "nám - nám" z narodil se Kristuspán. Teoretický základ bych měla.

úterý 19. listopadu 2013

snad víc se radovat z maličkostí

Budík zvonil v 6.45. Nevstala jsem, líně jsem se převalila z pravého líce na levé a svoji odkrvenou vychladlou ruku přesunula ohřát zpod hlavy pod peřinu.
Při cestě do školy už potkám víc havranů než posledně. (Bylo jich dnes nejmíň deset, někteří kráčeli stejnou cestou Lužákama jako já a další seděli na lavičkách nebo letěli s kuličkama v zobácích.) A cestou domů si koupím dva lahváče ve večerce, jak jsem si to ráno plánovala. Uchichtávám se, když mi cinkají v tašce, když jako seriózní slečinka v kabátu a s namalovanou pusou nakupuju v drogerce na rohu.
Doma stojíme u našeho dvouplotýnkového vařiče, já nalevo, ty napravo a levou rukou mě objímáš, zatímco druhou mícháš jídlo na pánvi. Je mi docela dobře, když mě takhle tiskneš k sobě a hladíš mi paži. A když se pevně obejmeme, dáš mi pusu nad čelo, tam, kde začínají jemné vlásky.
Pak zalézám s večeří pod peřinu, zády k topení, a když odcházíš, cítím vevnitř takové zvláštní prázdno. Takové, jako včera, když jsem usínala.

neděle 17. listopadu 2013

Po fičáku

Už nejsem zvyklá na dlouhé párty - jít ve 4  klubu a pak zůstat ještě do 8 v nonstopu? To už tady dlouho nebylo. A ani mi nebylo špatně, když jsem se pěkně vyspala do půl druhé. A přitom pila všechno od piva přes víno až k rumu, vodce a becherovce. Navíc po tak dlouhé době života ve stylu "večer ve dvou s jednou lahví vína".
Všichni mi závidí E. jako sestru. Já se jim vůbec nedivím, je skvělá!
Večer jsem měla chuť na oslazený zelený čajíček s citronem. Dost rebelsky jsem ho zalila právě vroucí vodou. A k večeři kurvičkovské špagety.
Unavení u seriálu, zakutaní v nových, moc příjemných peřinách, na kterých jsou červení jednorožci a bílí zajíci, obrysy srnek a růžové květy. Z jedné strany je černé, z druhé světlerůžové. Studené ruce vkládám do tvých dlaní a nohy si přesunu pod tvoji peřinu, zahřeju je od tvých šlapek.

úterý 5. listopadu 2013

Radost

Jedna z minulého týdne.
"Sedněte si za mnou do lavice, teď jsme jako spolužáci."    


úterý 29. října 2013

Pumpkin

Každoroční tradice vyřezávání dýně, i když jinak jde Halloween naprosto kolem mě.


úterý 22. října 2013

Sentimentálně

Je to možná tím podzimem. Anebo prostě začínám být sentimentální.

Jenže, ony jsou to procházky vinohradem. Odpoledne, v takovém něžném slunci. Jižní Slovensko. Ochutnávám hrozny různých odrůd - Othello mi chutná nejvíc. Pak další, co ještě zůstaly na vinici, je přeci jen už po vinobraní - Cabernet a Frankovka. A pár bílých hroznů. I ty, které rostou v křoví okolo plotu, jakoby snad byly plané. K tomu občas šípky a nebo planušky a vlašské ořechy, které jsou velké jak pěst, alespoň jako moje. Vlastně se spíš procházím sama, trochu dál od naší malé skupinky, abych slyšela ticho a mohla se kochat jen tak babím létem.

Každý večer si dáváme víno a sedíme u jednoho stolu. Já vyšívám a řeč plyne pomalu a líně. Je to mile příjemné. Když jdeme spát, pouštíme si Četnické humoresky a spíme ve velké posteli. V posteli pro dva. Když pak jenom ležíš se zavřenýma očima, dívám se na tebe, jak jsi přikrytý jen bílou peřinou. Hlava s havraními vlasy na bílém polštáři. Mnohem víc manželské než milenecké. A jsem zase a znovu sentimentální. Nezhasnu a dívám se, chci si to zapamatovat. S hlavou opřenou o polštář tě sleduju a usmívám se.

Druhý den pak jedeme na výlet po okolí - u pána, co prodává mladé stromky, si prohlídnu všechny papoušky, bažanty a holuby. Jedeme kolem obory s jeleny, kolem bažantnice až do broskyňového sadu s více než dvěma tisíci stromy. A pak do vinného sklípku. Ta atmosféra! A zase zpět na vinohrad.

Střílím z malorážky, pažba přitisknutá k levému líci.

pátek 18. října 2013

Z vlaku

Včera jsem celou cestu vlakem až do Hranic vyšívala korálkové náušnice. V Přerově nastoupil nějaký kluk/muž v klobouku, hipísák. Chvilku jsme jen sledovala, co má na krku, a ucítila jsem, že se na mě taky dívá. Když jsme zvedla oči, díval se mi přímo do nich a měl hluboký pohled. Uhla jsem a nervózně jsem přišívala další korálky. Semtam jsem po něm jen mrkla v odrazu skla, jestli se na mě pořád dívá. Místo jehly jsem chytala nit a nemohla jsem se trefit do dírek korálků. Zvláštní pocit.
Když jsem vystupovala, ohlédla jsem se za ním, ze zvědavosti. Zase ten pohled přímo do očí. Cestou z nástupiště jsem se usmívala.

úterý 15. října 2013

15. 10.

Kaštany v Lužánkách jsou skoro všechny spadané a havrani ještě nepřiletěli. Nebo se přede mnou schovávají? Nepotkala jsem ani jednoho a to je každým ránem vyhlížím, až je uvidím jak letí s kuličkou v zobáku.
A když jdu kolem výlohy v sukních nebo kraťasech, stane se mi, že se na sebe podívám a řeknu si: "To jsou nohy!". (Pousměju se, tak mi to říká Arab.) A pak se divím, že na mě pořvávají dělníci. Už aby na Schodové byly schody.

neděle 6. října 2013

některé modřiny nejsou vidět

Zase dva večery s usa čepicí na hlavě. Párty párty! Sedíme kolem stolu a posloucháme Honzu, který zase hraje na kytaru - Iggyho Passanger! Tuhle vždycky miluju. Modřina v loketní jamce na pravé ruce - jako v transu bubnuju na tělo jedné ze tří kytar. Přivírám u toho oči. Víkend na chatičce s nejmilejšíma, hlavně s kočičkama (a taky pár dalšími).
Druhý den na výlet, je pěkná zima. Ale slunce svítí a je jasno. Podzimní listí a kapsy naplněné kaštany. V malé kaluži u rybníka je půlcentimetrová vrstvička popraskaného ledu. A potom jdeme po modré a po zelené značce až na vyhlídku na skále. Cítím se ještě opilá, když šplhám po kameni jako horolezec a naschvál si vybírám těžší trasu. Po značce, nebo určíme azimut a půjdeme do hospody přímo? (vyšlo to nastejno). Pivo, kofola, kadovánek. Robovo tajnůstkaření. A druhý večer, znova mezi svými. Směju se tak, že mě bolí bránice. Kdybych byla kluk hipster, prý bych byla moc hezká/ý.
Brno je v neděli pusté jako můj prázdný byt. Zalezená pod peřinou, sladké kafe, studené ruce a špička nosu. Poslouchám jen Už jsme doma nebo cimrmany. To co nás trápí nosíme si zamčené v pousmání. Potřebuju dospat (nejen) ten víkend.

středa 2. října 2013

Lesní

O víkendu jsme šli na kopec vychutnávat babí léto. Cestou dolů jsme našli pár hub a konečně taky přemrzlé šípky. Konečně! Za všechny ty podzimy už dobrý šípek poznám - pohledem si vybírám ty, z kterých půjde vymáčknout sladká dužina bez chlupatých peciček. Potom je trhám, jeden po druhém, opatrně mezi trny. A z trhlinky, co zbyde po stopce, ukazováčky a palci tlačím marmeládě podobný oranžový krém.
Ráno jdu do školy v 7. Je zima myslím si, že před chvílí ještě určitě byla jinovatka. Jestli ne v Brně, tak u nás na horách určitě. Tři čerstvé kaštany sesbírané z chodníku mě chladí v kapse.
Z nákupního seznamu odškrtnuto: ovesné vločky, sójové mléko, tři citróny.
V plánu na tento (tý)den - poznat novou kavárnu a jít na večeři. Příští týden nebo o víkendu uvařit něco z dýně, něco jiného než polévku.
Pondělní radost z diplomky. Mám téma a i vedoucího. Teď to pomalu vyprchá.

středa 25. září 2013

Polsko V.

Cesta z Helu do Gdaňsku vodní tramvají. Toruň.








 - poslední pohled na kosu
- průjezd přístavem v Gdaňsku
- Toruň - odpočinek v parku a vzdělávání
- noční procházka městem (další z nádherných polských měst, doporučuju! hlavně v noci... i když den jsme neviděly)

pondělí 23. září 2013

Teplé ruce, studené nohy

Včera jsem cestou do Brna vzpomínala na Banát. Teprve před měsícem, a připadá mi to tak dávno. Dala bych si k snídani kafe a panáka višňovky, prosím. A k Medvědovi na pivo!

Shrnutí za minulý týden: hned v pondělí jsme se s R. vykašlaly na přednášku s šly do kavárny PodObrazy. (První nově navštívená kavárna letos). Dala jsem si kapučíno a melounovou limonádu a hodně jsme toho probraly, konečně zase budeme ve škole víc spolu, po třech letech. Mám radost. V úterý jsem se rozhodla, že se zapíšu na etnologii. Ještě teď nemám hotový rozvrh a půlka se mi toho kryje. Ve středu café Atlas (druhá nově navštívená) s parádní dýňovou polívkou a levandulovou limonádou, která moc levandulová nebyla. Erys řekla, že dělám lepší i polívku i levandulové pití, nevím. Večer na jedno, které v mém případě fakt bylo jedno.
Hodně čtu, piju po dlouhém čase zelený čaj (z plechového hrníčku se srdíčky. můj jediný suvenýr z loňského Rumunska). Na bytě je chladno, ale ještě netopíme. Mám studené nohy. Vstávali jsme brzy kvůli opravářům. A neteče voda.
Některé stromy v Lužánkách už začínají žloutnout a já se mezi nimi procházím cestou do školy a pomalu pokukuju po kaštanech, které zase budu nosit po kilech, jak se znám. Jenže, s pár kaštany v kabelce se cítím klidnější.



pátek 20. září 2013

Polsko IV.

Hel - na písečné kose. Moře, krásná krajina a staré vojenské bunkry v rozkladu.








pátek 13. září 2013

Pomalu podzimním

Včerejší půlhodinový běh kolem Bečvy byl moc příjemný. Vzduch už voní podzimem - jsou v něm cítit padaná jablka, u řeky kvetoucí netýkavky, zralé švestky. Vítr je večer už chladný. Cyklostezka je mnohem prázdnější, než v létě. O půl osmé už se stmívá a při chůzi domů je mi trochu zima na uši. Je dobré spláchnout to hrnkem teplého čaje se skořicí a večer hrát karty a tichou poštu nahlas s brněnským hostem od Erys. 
V týdnu jsem konečně poznala Eleanor - je menší, než jsem si představovala, a je snad ještě víc nerozhodná než já, aneb dva blíženci se potkali. Královsky mě pohostila vegetariánským jídlem, které jsme zapily červeným lambruscem, a v noci jsem se musela schovávat do spacáku před její bílou kočkou Yuki. Pardon, žes kvůli mně vstávala tak brzo! A děkuju, a příště snad v Brně. 
Zahřívám se různými čaji - v poslední době jsem začala znova pít bylinkové. Snídám teplé ovesné kaše, protože mám po probuzení studené nohy, a k tomu caro slazené domácím badyánovým nebo hřebíčkovým cukrem. 
Chci jít sbírat bobulky černého bezu, pokud jsem jej ještě nepropásla, a napéct s nimi podzimní muffiny. Budu je servírovat se svařeným vínem s kandovaným zázvorem.

čtvrtek 12. září 2013

Polsko III.

Od moře - Łeba a  Łebská písečná duna (Wydmy ruchove), Słowiński Park Narodowy








První setkání s Baltským mořem, následné sušení mokrých kraťasů.
Cesta k duně národním parkem, Łebské jezero, první pohled na duny, já na duně!!! (byla nekonečná!).
Koupání v Baltu. Skoro všechny kočičky spolu, až na fotografku  

čtvrtek 5. září 2013

Polsko II.

Gdaňsk. Pošmourno, ale vážně nádherné město. Za výlet navštíveno dvakrát, a to jednou směrem od moře po lodi, nádhera! Chtěla bych se tam ještě někdy podívat.


 








úterý 3. září 2013

Polsko I.

Na přelomu července a srpna. S kočičkama ♥.
Varšava, den první. Záblesky vzpomínek.







- náměstí se sirénou, symbolem města
- výhledy z Paláce kultury, nápisy na zdech
- růže v Lázeňském parku

sobota 10. srpna 2013

cestuju

Polsko před týdnem a teď Rmunsko. Spousta zážitků. Užívám si, prázdniny, poznávání nového. Na konci srpna zpátky.
S bebí bebulí, s nabalenou avokádovou pomazánkou, rohlíky, knížkou od UJD, abych si ji v Banátu mohla nechat podepsat.

čtvrtek 18. července 2013

ráno v Brně, jiné než jindy

Brno je o prázdninách úplně jiné. Nebo to bylo tím ránem.
Když jsem po noční v 5.43 odjížděla ve vlaku z nádraží ve VM, připadal jsem si, jako bych jela na výlet. Úplné dobrodružství! Vzduch venku byl takový jiný, prázdninový, takový, jak ho znám z dovolených, kdy jedeme hned po probuzení dál autem, poznat nové. Pole pšenice se střídala s kukuřičnými a řepka, tak už je zralá. Někde ještě zůstávaly ranní mlhy. V obilí létaly straky a vrabci vyzobávali zrna.
Začala jsem číst první detektivku v životě a v Kojetíně jsem pak v autobuse usnula a spala až do Brna.
A v Brně jsme se cítila jako ve městě, ve kterém jsem poprvé. Šla jsem z nádraží domů jinou cestou než obvykle, možná to bylo tím. V parku na Kolišti se tři holubi krmili starým pečivem, které jim tam někdo nasypal a kvetly tam juky. Vzpomínala jsem na tyhle obrovské hrozny bílých květů, které jsem si prohlížela vždycky ve Španělsku loňské léto.
A konečně po rozkopané Schodové domů na byt. Na tvrdém papíru na stole vzkaz růžovým fixem - "Bebí líbám tě, ať je ti tu dobře. Tvůj J." A obrázek ptáčka. Miluju to tady.

pondělí 15. července 2013

Traumata z tanečních

Z práce mám první dva pořezané prsty. Je to na té ruce, na pravé, kde mě v Chorvatsku ještě na základce kousl krab klepetem a kde mám na bříšku ukazováčku bílou jizvu do oblouku. Teď mi přibudou další dvě - jedna na tomtéž prstu, na třetím článku. Druhá na palci.
Užívám si začátků léta. Dojídám poslední jahody z Arabovic zahrádky a vybírám první maliny. Taky první angrešty a rybíz - červený i černý. Naše hrášky, zasazené pozdě, už začínají plodit a mají malinké placaté lusky. Třešní se letos moc neurodilo - žádná pálenka jako loni. Počasí jim nepřálo a ty, které se začervenaly, brzo začaly hnít kvůli dešťům.
Chodit den před noční na párty/sraz ze střední není asi ideální. I když, člověk si alespoň natrénuje být celou noc vzhůru. Sezení na zemi v kroužku v kuchyni: "Taky máš trauma z tanečních?"
Za čtrnáct dní budu v Polsku. A za měsíc pojedeme do Rumunska. Ve čtvrtek jedu do Brna. Dostala jsem se na navazující magisterské, jdu teda na zápis, který je v pátek ráno. A stále přemýšlím, jestli chodit jen na to magisterské, nebo se zapsat i na etnologii na FF.
A začátek září a kurz windsurfingu je taky velké lákadlo.

pátek 5. července 2013

Vzduch

V úterý večer v práci, tak kolem 21 hodin. Erys: "Pojď se, tady do té uličky, cítíš to, to je letní noc, večer v kempu, prázdniny". A já jsem jí řekla, že jsme to cítila už v pondělí, vzduch jako posekaná tráva v noci, sucho, ale v něm i vlhkost a taky trochu moře. Jako noc s vínem na pláži v milovaném Camargue, kde hned za kamenným valem/cestou je kemp, kde jsme nikdy nebydleli, ale chodili si tam mýt zuby, a hned vedle stájí koně, voní tam seno a v dálce na jezerech jsou hejna růžových plameňáků. Ranní káva (un café) v Stes Maries de la Mer přímo u přístavu a pak nákup ryby v okénku přímo od rybářovy ženy.

Včera, půl čtvrté odpoledne, dožehlený kroj. A venku začne největší průtrž mračen, provazy deště, hektolitry vody na cestě, deseticentimetrová vrstva.

A dneska ráno, na kole moje čtyři ranní kilometry domů. Zase jako u moře, takový ten den, kdy je horko, ale pod mrakem. Trochu dusno, ale jinak čerstvé pozdní ráno. Typické léto u Bečvy. Voda v řece, hlavně u splavu, voní svou každoroční typickou vůní. Vůní Bečvy, prázdninama.

pondělí 1. července 2013

indian

Focení šperků před státnicema.
Už abych dofotila detaily a nahodila je na fler!!! A dala se do šití dalších :) 




sobota 29. června 2013

Bc.

Konečně!
Bylo to mordování, hrůza, stresy, zvracení, pláč, nespaní, víc energydrinků než za celý život předtím (4), ale hlavně, že to dopadlo. Doufám, že s tou hrůzou, jakou mě oznámkovali, se dostanu na to mgr. A když ne, jsem pátá v příjmačkách na fildu na etnologii. Na to, že jsme si hodinu před testem přečetla loňské zadání, docela dobré. Takže prostě vím, že nejsem úplně blbá. Že ty známky ze státnic nejsou ideální kvůli učitelům a ne kvůli mě. Jsem se sebou spokojená. S tím, jak to je u nás na ústavu, moc ne.

pondělí 17. června 2013

18. 19. 20.

Tři nejhorší dny přede mnou. Obhajoba (zatím posudky na BB, teď se nějak vypořádat s tou prezentací na zítra). A písemné a ústní státnice. Čím víc se to blíží, tím větší stres, tím častější "zaručené tipy, co tam bude", tím víc drbů, kdo co zjistil, okruhy, otázky. Mám pocit, že nic neumím a že se toho ještě musím tolik naučit. Že jsou tam věci, co jsem nikdy neslyšela. Achjo.

úterý 28. května 2013

Polsko a jiné radosti

Přesně za dva měsíce jedeme do Polska. Pět holek, krosny, Waršava, Gdaňsk, Hel, Toruň, Katovice. Dneska velké plánování v Eře, kapučíno a Fénix. Boj o jízdenky Polskim busem. Nakoupeno, vyjdou snad jen na 1500 na cestu tam i zpět i po Polsku (a na 1500 km!). Hrozně moc se těším, to, že jsou lístky koupeny, znamená, že je to jisté. Že fakt jedeme. Ach! Chci se okoupat v Baltském moři, i kdyby bylo jako led, za ten hec mi to stojí. A za ten pocit!

Potěšilo mě včera, když mi kamarád z ničeho nic beze slova poslal písničku. A pak zas nic nenapsal. Nadšená jsem mu po chvíli napsala, že moc děkuju, že mám hned krásné ráno, že ho miluju, že jsem se ho měla pokusit někdy sbalit a spoustu podobných superlativ, on je boží a mám s ním hodně specifický vztah. Řekla bych, že je to něco jako platonická láska, ale to není ten správný výraz. Strašně moc s ním teď potřebuju někam jít, na pivo, na víno, do parku, radostně ho obejmout po tak dlouhé době, políbit ho a mluvit s ním o zbytečných věcech. Snad po státnicích.

A v červenci bude v kinech Pěna dní. Ani jsem nevěděla, že se to natáčí. Ani jsem netušila, že by se podle Viana dal natočit film. Viana miluju. Těším se hrozně hrozně moc! Jsem moc zvědavá (a mám chuť vyběhnout do knihovny a půjčit si kvůli bakalářce nedočteného Vlkodlaka a číst ty povídky pořád a pořád).

neděle 26. května 2013

-

Nějak nemám nárok na štěstí, asi. Jen malé záchvěvy a pak je všechno v háji. Ani ne před 24 hodinami to vypadalo všechno růžově - bude fest, bude Rumunsko, bude (cizí) svatba. Dneska už je zase všechno černošedé. Učení na státnice mi neleze do hlavy, jsme zhádaní, a co s těmi lístky, co jsem objednala? Mám chuť tam jet s někým jiným, do Banátu na párty. Na Fagaraš, na Retezat.

pátek 24. května 2013

dubnové

Pár fotek od anouk z dubna. Vypadám tady totiž jako Linda Rybová, srandičky srandičky. Na té první, nebo ne?



středa 15. května 2013

!

Dopsáno. Ráno tisk, odpoledne vázat. Konečně! (2:13 ráno)

edit(16:32) :

úterý 14. května 2013

der Adrspach

Pár fotek z výletu - terénního cvičení z mapování. 27 km ve skalách první den, 50 km na kolech druhý den až do Polska, do zoo, co si tam nějaký chlápek postavil na zahradě. Večer u ohně párty a pak na svítání na zříceninu. A když jsem chytla nad ránem kytaru do ruky, zjistila jsem, že vlastně ještě umím celkem hrát, po tolika letech. chytat akordy se zpěvníky.
Večerní hraní od HK: jedna druhá písnička, co mě po nocích nejvíc dostaly.


neděle 12. května 2013

tma

Nezažila jsem, že by v Brně vypadl proud. A teď prostě "nejde elektrika", jak se říká u nás. Zhasla jsem vypínače, vytáhla notebook ze zásuvky a zapálila petrolejku. Vyfotila jsme si tmu, když jsou černočerné Lužánky a jejich okolí - nedohlédnu tam, ale je tma snad i na Veveří a směrem na sever od Pionýrské taky. Špilberk a Petrov jsou osvícené, nad centrem se stále drží světelný smog. Zdá se mi, že svítí jen pouličáky a jen některé. Drobně poprchá. Takové Brno jsem ještě neviděla. Rozsvítila jsem petrolejku, zavrtala se víc do peřin. Dneska do zvládnu bez sprchy. V domě chodí sousedi, dupají po schodech a neznají tu tmu.
Ráda usínám ve tmě. Poprvé v Brně ve tmě.

pondělí 6. května 2013

v jednu v noci piju kafe z rána

K psaní mého výplodu (jak mám v poslední době chuť přejmenovat bakalářku) už nemám vůbec chuť. Už mi to vážně leze krkem. Otevřít ten zpropadený word/excel/arcgis/geomaticu, dokopat to do konce. Největší problém.
Dnešní den - ranní TSP na Kotlářské, všechno mám nejvíc v paži a uvažuju, proč tam vůbec jdu a jestli fakt chci na nějakou etnologii na nějakou fildu. Kartografie mi nestačí? Ani jednou jsem si letos ty testy nezkoušela, ale jsem zvyklá mít percentil nad 90. Moje ego dost utrpí, když budu mít nižší výsledek. Sakra o co mi tu jde?
Potom chvíle na schodech u auly (vzpomínám dost na prvák. na čoboláky. maťko a mačko. proč oba přerušili a jsou o rok níž? a proč je maťo v hamburku/habsburku? jsme teď dost dívčí skupina a já byla zvyklá kamarádit s kluky).
Do Mezírky, dělat bp. Fu, mě se nic nechce - Mě taky ne - Pojďme radši dělat oběd. Přijde Erys, hrajeme šipky s Davidem (pokaždé, když se netrefíš do terče, ale do zdi, děláš 10 kliků). Unést osmikilovou činku? Nee. Dva pardáli napůl, Red Dwarf a francouzština. Přešlehaná šlehačka.
A večer přijela má fiktivní láska (gay kamarád) a R. a zas jen nicnedělání. A v zpět 11 na prázdný byt, s Erys a pobitým. Lužánkama. Kubánský rum, becherovka. Džbány proměny z ikey a skleničky s plameňáky do kterých by se mělo lít něco silnějšího, než voda se šťávou.

Můj byt je jeden velký bordel. Stůl - 8 lahvi, 4 sklenky, 1 zavařovačka po čaji, 2 štamprle, 1 kalíšek na čaj. Holub mi vrká na střeše nad hlavou a já dopíjím ranní kafe. V 6 vstávat a jet do Adršpachu. Přijďte mě navštívit.

úterý 30. dubna 2013

prokrastinace - nejvyšší level

Mám psaní bakalářky tak akorát plné zuby.
Malování je teď můj nejmilejší program.


pondělí 22. dubna 2013

Minulé pondělí

Focení před týdnem u Anouk a várka starších fotek.
Děkuju za fotky, za ostříhání pačesů a za příjemně strávené odpoledne :)



Fotky z loňského léta.
V Lužánkách housle a folklór párty. Anička dušička nekašli, aby mňa u tebe nenašli. Juch. Ej javor javo, javor zelený, milé pod okénkom sazený. Rád ťa vidím oblečenů, ještě radšej vysvlečenů. Chybí mi folkór párty venku, housle, takenčky, zvedačky v parku, víno, do rána. Ale dělám že ne, že musím dělat bakalářku a učit se a že přece nemůžu pařit. A stejně bysme se akorát tak zhádali.
A teď jsme doma, Arab čte Sestru od Topola a já jsem si prohlížela Erotickou Revue a piju zelený čaj a těším se na zítřejší předposlední balet.