čtvrtek 30. července 2015

Maroko #5

Po náročném výstupu (a sestupu) z nejvyšší hory Maroka (2500 m v jednom dni dolů? ve dvou dnech nahoru?) jsme potřebovali zase změnu, oddech. Údolí Souss - kde byly kozy na stromech! Moje milované kozy na stromech! Pásly se na arganovnících, jedly dužnaté žluté plody, z jejichž pecek se pak lisuje arganový olej. - jsme jeli do nížin, do pouště.
Na marocké trhy. Zelenina, ovoce, suché plody. Postavičky! Ryby, které se v jednom stánku čerstvé na ledu prodávaly, hned naproti další obchodníci smažili a my neodolali a za 8 dirhamů jsme se najedli. To je asi 20 korun, za jídlo pro dva! K tomu dva šálky marockého čaje. A pokračujeme dál, do pouštních oáz.




pátek 24. července 2015

Maroko #4

Největší kontrasty země. Z pouště přímo do teplot pod bodem mrazu. Jedeme do Imlilu, výchozího místa, horské vesničky, odkud se začíná výstup na Jebel Toubkal. V Imlilu sedíme na kávě a sledujeme dění kolem, je to jako živé divadlo! Nakoupíme posledních pár potravin, bombu na vařič a odcházíme do našeho ubytování, vyspat se před tím šlapáním nahoru.
Výstup je na dva dny, a tak první den nemusíme spěchat s budíčkem a nahoru vystupujeme na klid - máme půjčené trekové hole, dáváme sladkosti dětem kolem, čekáme, jestli opadne mlha a v poslední vesničce Chamharouch si sedáme na marocký čaj. Dále nás zastihují kroupy, zima, ale i občasné odfouknutí mlhy a tak odpoledne vidíme horské chaty v 3200 m a stavíme si pod nimi stan, ve kterém okamžitě usneme. Večer si jdeme prohlédnout chaty a zeptat se na předpověď počasí - ráno má být soleil, snad!
Přes noc zřejmě mrzlo, stan je pokrytý jinovatkou a nám není zrovna teplo. Zahříváme se čajem a sáčkovou polévkou a na šestou ranní začínáme s výstupem. Jdeme sutí, sněhem, stínem, po ledu, je nám zima. Po 2,5 hodinách ale je nám konečně odměnou panák slivovice a tullamorky od Ira výměnou, výhled (i když s inverzí) a ten neskutečný pocit, že jsme pokořili nejvyšší horu ve svém životě a také nejvyšší horu Vysokého Atlasu. Jebel Toubkal, 4167 m.



pondělí 20. července 2015

Maroko #3

Z pouště Erg Chebbi s mezizastávkou v Ouarzazate. I Ouarzazate je "pouštní město", ovšem v okolí je hamada, kamenitá poušť. Ubytovali jsme se v menším hotelu a šli na kávu na hlavní náměstí, podívat se na pestrost marockých trhů, dát si čerstvě lisovanou šťávu z pomerančů asi za 15 korun, koupit si meloun, ochutnat sladkosti. Sleduji Mountain Forecast a plánujeme, co bude dál.
Další den se zastavujeme na chvíli v Egyptě a Jeruzalémě ve filmových ateliérech. Dále pak Aint Ben Hadou, nádherné město se starou kasbou na kopci. Průjezd horami, sedlem Tizi'n'Tichka, kde s místním prodejcem vyměňujeme půl balíčku acylpyrinu za nějaký kámen (už se vám stalo, že vám k autu přišel berber s prosbou o prášky na bolest hlavy?), přes hory s vyschlými říčními údolími, lemovanými kvetoucími keři oleandru. Kolem políček s ječmenem a barevných kopců.
 


středa 15. července 2015

Maroko #2

Dlouhá cesta po rovných silnicích, které konečně následovaly horské serpentiny předešlých dní. Večer a noc v poušti, s tradičním marockým tajinem, zeleným čajem s mátou a večerní arabskou muzikou. Po dlouhé době mluvím španělsky a stýská se mi po erasmu a Leóně. Ráno vstáváme brzy, abychom vylezli na duny a mohli se kochat východem Slunce nad Saharou. Potom opět nasedáme na velbloudy a přes duny putujeme zpět do Khamlie, kde dostáváme snídani a můžeme se vysprchovat při svíčkách. Podepisujeme se do knihy hostů a loučíme se s Brahimem a jeho rodinou, vyjíždíme na západ.

A jak jsem jim slíbila, na výlet do pouště Erg Chebbi doporučuju všem Dar el Khamlia. Je totiž proč.


 

sobota 11. července 2015

Maroko #1

Největší letošní dobrodružství jsem zatím prožila poslední dva týdny v květnu. Nový kontinent, nová země, nové hory, milovaný Atlantik. Krásné Maroko, voňavé, barevné, s kontrasty všude, kam jsme zavítali. Roadtrip severní Afrikou. Písek v poušti, sníh na horách, kozy na stromech.

Letěli jsme z Brna přes Londýn do Marrakéše, kde jsme si půjčili auto a vyrazili do hor Středního Atlasu. Noclehy v gite'd'etape, "marocká whisky" vždy na stole, žili jsme na cukru, kterým je zelený čaj s mátou vždy přislazován. Kasby, hliněná polorozpadající se města, soutěsky, zelená políčka mezi nehostinnou krajinou, i když tady v horských částech až nečekaně zelenou. To byly první dny.