pondělí 21. září 2015

A je tady září. Září, září, na léto jde stáří. A to léto, to mi letos nějak proteklo mezi prsty. Schovávám se před horkem za staženými žaluziemi, vycházím až navečer. Téměř celé dva měsíce. Alespoň jsem přečetla spoustu knih.
Před západem slunce se houpu na houpačce pod balkonem, čtu si - nade mnou jsou zrovna zalívány muškáty a kape mi na stříšku houpačky, vypadá to, jako by pršelo a já se usmívám, kéž by opravdu pršelo!

 - Cvak. - 

Itálie. Čtrnáctidenní roadtrip.

 - Cvak. -

Jedu z kopce na kole a cítím podzim. Ten podvečerní chladný vzduch. Švestky se modrají, jablka sládnou a voní všude kolem, kolem cesty jsou shrabány na kopečcích u kmenů jabloní.

 - Cvak. -

Brno, moje jediné Brno. Ve vm potkám P. a pak nám cesta příjemně ubíhá. Nejen vlakem, ale taky domů - jen chvíli to je na Antonína Slavíka. Pak welcome party na cizím bytě - a možná ani ne welcome party - ale mě jí Brno přivítalo. V bytě, kde jsem možná mohla bydlet. Ale Schodová je Schodová.
Cestou domů - jen kousek, ale stejně - tolik myšlenek a nápadů, vzpomínek. Myslím na prazážitky s m. a chtěla bych ho tu potkat, procházejíce se po ulici. Vidím se, jak jsem s A. a pak i s m. přelézala přes ploty vily Tugendhat a dívala se na celé Brno, když ještě byla v rekonstrukci.

Se začátkem nového akademického roku vzpomínám na ty dávné minulé a vím, že tento takový nebude. Stárnu. Stárneme. Dospívám v 24? Dohání mě rozum? Ale kde se pak berou ty bláznivé myšlenky?