středa 24. září 2014

Unidad uno - bydlení

Když jsme teda po týdnu roadtripu dojeli do Leónu, jali jsme se hledat první internetcafé ve městě a tam si u dvou caňí s tapas zasurfovat. Hledání bydlení nevypadalo jako nic lehkého - ono píšete na všemožné inzeráty, co se vám pozdávají, a jste pak vlastně rádi, když někdo odepíše, a to, že má volno, je příjemný bonus.

My jsme měli předem dohodnutý čtyřpokoják, ale se Španělákem nebyla moc domluva. Tak proto internetcafé. Proto další a nové inzeráty. A taky hledání nejlevnějšího noclehu, protože druhý den máme přece intenzivní kurz španělštiny. Bookovat si hostel během siesty není nejlepší nápad, jelikož siestu mají asi i automatické odpovědi. A my jsme se chtěli ubytovat už v pět odpoledne, pche, jak opovážlivé! Do čtvrt na šest jsme čekali na potvrzovací email a i když potom nic nepřišlo, prostě jsme šli do hostelu. Dovnitř nás pustil jeden Brazileňo, Erik, a pak jsme měli stresující asi 10minutový hovor ve španělštině se slečnou, co byla zmatenější než lesní včela (a než my), a která nechápala, že chceme vědět jen kód do pokoje. Když jsme se na náš dvoulůžkáč dostali, už jsme z tama nevylezli - konečně pořádná horká sprcha a normální postel!

Druhý den po kurzu pokračovalo hledání bytu. Jeli jsme na univerzitu - velice moderně tu hodně věcí funguje stylem "připíchlé na nástěnce" - kde byly desítky inzerátů. Střídali jsme se ve volání, stresy, nedorozumění, hrůza. Nakonec jsme si na odpoledne domluvili dvě prohlídky bytů. V prvním jsme se rozhodli, že ho bereme, snad proto, že stál pod 200e, měl skvělou polohu a hlavně jsme byli totálně unavení. Po domluvě, že na víkend vypadneme pryč (už to měli pronajaté nějací svatební hosté, jinak bychom se museli nastěhovat až po víkendu - to by bylo 250e v háji za hostel!), to bylo naše. Konečně.


pondělí 22. září 2014

Erasmus León, část první - cesta

Už mě asi trochu znáte a možná byste i uhodli, že letět letadlem Praha Madrid by úplně nebylo nic pro mě, snad jen kdyby to bylo hódně levné. A tak jsem s Márou osedlali jeho modrého šípa, na spolujízdě našli dva další cestovatele a do Leónu jsme se vypravili po vlastní ose.

Brno jako start, šíp je naložen až po střechu, vždyť jedeme na půl roku a další cestovatelé zase na camino. Večer zastavujeme v Mariazell (Rakousko) a nestíháme kostel, takže spíme na verandě jedné prázdné chaty. Kostel si dáme ráno s kávou. Pokračujeme do Německa - Chiemsee, sledujeme windsurfy (a mé divoké já chce skočit do neoprenu a nechat se učit ovládat plachty od toho celkem pohledného instruktora). Série jezer ve Švýcarsku, spánek ve stodole na korbě traktoru a druhou noc u chaty u Laussanne. Ráno přichází do chaty hosté, naštěstí se jim líbíme a dostáváme - jen tak! dvě lahve vína. A pak sladká Francie. Firminy a Le Corbusierovy stavby, must see pro milovníky moderní architektury a územního plánování. Le Puy de Velay, večerní prohlídka, náměstí s kapelou a přeměněné na parket kolemjdoucím/tanečníkům. Lurdy se mší, a závěrečná St, Jean Pied de Port, kde se odpojují spolucestující na camino.

Ve španělsku už jsme sami - v noci přes Pyreneje, kde nás na cestě překvapí poník, spíme v autě poblíž oceánu a ráno se jdeme podívat na vlny a surfery. Láká to, láká! Na další pláži neodoláme. Je pod mrakem, ale soukáme se do plavek a posléze do neoprenů a poprvé zkoušíme chytat vlnu. Dál na západ je už slunečno. Největší písečná pláž u oceánu! A pak se ženeme zpátky pro zapomenutou občanku. Noc na benzince, ranní Burgos a katedrála a odpoledne León.

Město, kde budu půl roku.


čtvrtek 18. září 2014

Jsem tady.

Jsem tady. Tady v Leónu ve Španělsku, dneska už devatenáctý den. Cesta sem mi trvala týden, protože jsem ji pojali trošku punkově jako roadtrip. Ještě stále nejsem zvyklá na dva polibky na líce a při seznamování podávám pravou ruku, což budí akorát tak pobavení. Ale jazyk už začínám docela ovládat. Čím víc chupitos, tím víc mluvím. Počet nabídek na sex - jedna. Počet párty až do rána - zatím čtyři. Jedna s afterparty na bytě se slivovicí a Francouzem. Kafíčka, caňas, tapas a chupitos - nepočítaně. Noví kamarádi - počet přesně nestanoven. Výlety za město - tři. Dny strávené na surfu u oceánu dva. Jedna nová spřízněná duše, srdíčko z Bánovec.

Ale jsem tady taky (prý především) kvůli škole. Právě bojuju s tvorbou rozvrhu, všechno se mi kříží. Půlroku monotematicky o Leónu, výlety a španělský život (těšíte se? zajímá vás něco?). Zvyky, odlišnosti... Zatím jsem se nesmířila s bagetou plněnou tortilou de patatas (něším jako selská omeleta, jen mnohem víc bramborové a vajíčkové). Co to je za nápady, plnit rohlík bramborem?

sobota 13. září 2014

Italiatrip #6

Isola de Giglio - večer plný mořských potvor a ráno se balíme a odjezd. Autobusem přes celý ostrov, trajektem na pevninu. Klobouk ztrácí na tvaru. Na zádi s námi jede černý pasažér - racek, který si hraje na modela a trochu se nám vysmívá, filuta.
Porto San Stefano - začátek stopovácí tůry. Paní s nejmenším autem, co nás nacpala i s krosnama mezi svoje dvě děti a týdenní nákup. Majitel cestovky. A paní z televize, která nás hodila až k Bologni, přes 200 km! Na benzínce potkáváme Polka Dereka v kamionu a jedeme s ním až za Benátky.
Cessalto - spíme u malé vedlejší cesty u dálniční benzínky. Ráno tři hodiny u výjezdu a když potřetí projíždí carabinieri, jdeme raději stopovat na menší cesty. Nekonečný den a 4 hodiny na prokletém kruháči.
Pontebba - aneb jak jsme se navečer dostali do liduprázdné vesničky v italských Julských Alpách. Jen dva slamění panáci na náměstí. Láhev vína a po neúspěšném stopu stavíme stan za hrání dřeva u řeky.
Tarvisio - ranní cesta s horolezci, kteří jeli do Slovinska. Italský nákup a pak na ruku zastavená Rakušanka, co jela do Itálie pro levnější léky. Pak Rakušan, žijící ve Švýcarsku a jedoucí z Kuby. A postarší pár, tanečníci, muzikanti.
Vídeň - nejdůležitější bylo v Praterparku nasbírat 3 kaštany. Koupit si echt rakouské pivo, schvarzwaldskou šunku a počkat na žlutý autobus, který nás dovezl do domečku v Brně.



středa 10. září 2014

Italiatrip #5

Porto San Stefano - naposled v servisu. Poslední loučení s autem. Zůstává v Itálii a nikdy ho už neuvidíme. Balíme krosny, SPZ na zádech, balíky na poštu, dvě krabice věcí zůstávají u mechaniků. Příští rok se vidíme! Itálie je příští rok jasný cíl. V přístavu kupujeme dva lístky do ráje a za hodinu sedíme v trajektu na ostrov Giglio.
Isola de Giglio - nepopsatelné, skutečný ráj na zemi. Nikdy jsme neviděla tak krásné moře a krajinu. Útesy. Panenská příroda. Ostrov je malinký a jsou na něm jen tři města, jinak je pustý a o to krásnější. Dvě noci v kempu na terasách, výlety, mořské potvory k večeři. Koupání. Užívání si života, vždyť se vlastně zas tolik neděje, když jsme přišli o auto. Cítím propletení prstů na rukou, když usínáme ve stanu a také propletení a souznění duší, které se po tomto zážitku ještě více přimkly k sobě navzájem.


pondělí 8. září 2014

Italiatrip #4

Monte Argentario - podruhé psaní o tomtéž, místě. O konci poloostrova, kde se nám pokazilo auto. Jeli jsem na vyhlídku na Isola Rossu, a když jsme zastavili, už jsme nenastartovali. Pomáhali nám Italové, pomáhali nám Rusi, nic to ale nevyřešilo a tak jsme poprvé jeli odtahovkou...
Porto San Stefano - město, kde jsme strávili přibližně týden. První spaní v kempu po 7 společných letech. Tolik výletů kolem, a všechno pěšky. První nesmělé stopování. Stavění stanu na pláži v křoví. Nazí se koupeme za tmy v den, kdy měly padat perseidy (ovšem bylo oblačno a zároveň příliš silný měsíc). Snídaně s capuccinem a croissanty. Zmrzlina.
Orbetello - Město v bažinách, město mezi dvěmi lagunami, které jsou odděleny od moře tomboly a od sebe mostem. Ještě na pevné pevnině procházíme areálem polorozpadlé chemické továrny, což je trochu strašidelné a hlavně hodně zakázané. Na náměstí u kašny si dáváme pivo, a pak pokračujeme v celodenním výletě.


úterý 2. září 2014

Italiatrip #3

Populonia - Konečně moře! Našli jsme parkoviště, kde se dalo zadarmo parkovat a v mezích možností i spát. Druhý den výlet kolem útesů na pobřeží - a pak, po hodině krásné cesty, nádherná pláž. Přenádherná, jen pro nás. Koupeme se nazí v azurové vodě, jediným oblečením jsou nám potápěčské brýle, sledujeme sasanky, rybky, kraby. Večerní víno v přístavu. Druhý den koupání na bližších útesech, brzkoranní, s jógou a pozdravem slunci.
Monte Argentario - Poloostrov, kde se stalo všechno tak trochu jinak, než jsme chtěli... Ovšem nekonečné písečné pláže na dvou tombolech, mezi nimi laguny s vodními ptáky a Obetello, město. Útesy, snad skály vulkanického původu, hlavně v oranžových odstínech. Červený a velice malý ostrov Isola Rossu. Večerní západ slunce nad ním, ostrov Giglio v pozadí.