pondělí 26. září 2016

#czarnyprotest

Chci jenom vyjádřit, že jsem se svými kamarádkami v Polsku, a se všemi polskými ženami. Aspoň symbolicky mám černé tepláky a mikinu. Je to šílenost, ja pierdole.

pondělí 19. září 2016

A je tu zase, podzim. Dnešní ráno bylo takové, jako si ho člověk vysní z knížek, jak nad ním přemýšlí zachumlaný pod dekou v křesle s knížkou. Mlhavo, ale jen tak akorát, Radhošť v dálce zmizí, ale červená jablíčka na stromech u paneláku jsou vidět v těch nejkrásnějších odstínech. A to se ještě nezačaly tolik barvit stromy! Těším se na odstíny žluté a oranžové, které pak kontrastují s zelení jehličnanů. Udělejme si to hezké! Tak snídáme o půl sedmé a pijeme uzbecký zelený čaj, a pak už mávám z balkonu na taxík a vím, že teď budu tři týdny "doma" sama. Ale však ono to uteče.

Mám hromady řep a dýní a konečně je začínám zpracovávat (řepy a dýně jsou podzimní, to nejde, jíst je jindy!). Sychravo mi hraje do karet. V ruce hrnek s teplým nápojem, a je mi jedno, jestli je to káva se skořicí, čaj s mlékem nebo svařené víno. Dokonce mám chuť na sladkosti, obalit se cukrem a teplem, vzít vařečku a míchat těsto a pak jíst štrůdly a cupcaky a dortíčky. Pečená jablka. A ať v tom jsou ořechy a med nebo javorový sirup. Zázvor, hřebíček, skořice a badyán.

Už teď mi chybí podzim v Lužánkách, chodníčky zapadané listím a kaštany! Ty tři kaštany co spadnou jako první a pak je nosím až do prvního sněhu v kapsách.

Dojímám je u Pálenky. Příběhy z Banátu a já jsem na kopečcích nad Dunajem, mezi Eibenthálem a Svatou Helenou, se sluncem v zádech, hlavu krytou slamákem, popíjím višňovku a převaluju ji na jazyku a chci zase někam jet. Dala bych si barevné hory.

středa 14. září 2016

Slovinské dobrodružství #3

...

Poslední ráno jen vylezeme ze spacáků, vše bleskově sbalíme a přes Trentu stoupáme do Vršiče, kde započneme poslední výstup - tentokrát na Mojstrovku. U auta snídáme a pečivo se sýrem zapíjíme zbytkem vína ze včerejšího večera. Obouváme pohorky, nastavujeme trekové tyčky a vycházíme nahoru (dnes nás čeká jen převýšení kolem 700 m). Z vrcholu je opět nádherný výhled, jen dnes nevidíme moře, je pod oparem. Klesání je náročnější, sem tam nějaká železa, ferratu s lany vynecháváme, protože nemáme vybavení (ale plánujeme ji jít příště opačným směrem), a sestupujeme sutí. U auta nás překvapí stádo ovcí, které se tísní ve stínu. V Poštarskem domu si dáváme pivo a vyrážíme směr domů. Pod horami se odvážně koupu v ledové Pišnici a pak oba chvíli plaveme v přírodním koupališti s modrými jezírky. Nákup suvenýrů v Kranjské Goře a ani se nenadějeme, jsme na rakouských hranicích, ukazujeme občanky a čeká nás cesta po dálnici až za Vídeň.

Nocleh pak v milovaném Brně, odkud odvážíme své poslední věci z bytu (nostalgie!). Však jsem tam prožila 5,5 let, z toho 4,5 s putý.


úterý 6. září 2016

Slovinské dobrodružství #2

...

Den třetí: vyrážíme k moři. Cesta trvá docela dlouho, vede kaňonem Soči mezi horami. Na jedné z křižovatek spontánně odbočíme doprava, i když náš směr je rovně, a jedeme se podívat mimo plán do Lipice na hřebčín a koně. Já žádná velká milovnice a fanynka koní nejsem (ptáci jsou ptáci), ale tohle stálo za to, hladit si černé hříbě přes plot a sledovat starší koně, jak postupně světlají a pak dospělé bělouše. A potom už k moři, nejdříve Koper. Renesanční domy na náměstí a malá oblázková pláž, "městské koupaliště", kde trávíme skoro celé odpoledne, s knížkou a pak kapučínem a pivem. Později se přesouváme do Isoly, kde se zase koupeme, porovnáváme, kdo se víc o/spálil a na promenádě si najdeme restauraci, kde si dáváme první ryby a mořské plody. Projdeme se kolem přístavu a hledáme další místo na nocleh pod širákem, které najdeme pod fíkovníkem v kopcích. K druhé večeři víno, sýry a pršut.

V noci nás budí silný vítr. Balíme si hlavy do spacáků a ráno pak sledujeme východ slunce. Snídám fíky a balím je do krabičky na celý den. Vyjíždíme do Piranu, městečka, které se nám na celém slovinském pobřeží líbí nakonec nejvíc. Je brzo ráno, a tak jsou uličky, kterými procházíme, téměř prázdné, a první lidi potkáváme až na náměstí, kde si dáváme kávu. Potom obcházíme pobřeží a na severní straně se koupeme ve vlnách. Po obědě se přesouváme na jih, kde je mořská hladina klidná. Trávíme tam celý den, střídáme slunění s procházkami městem a vybíráme, kam půjdeme na večeři. Když přijde čas, dáváme si kalamáry a sardinky s místním vínem refošk. Poslední plavání, mořské osvěžení před cestou, a už sedáme do auta a míříme zpátky na sever do podhůří Julských Alp. Spíme tam, kde posledně a při sledování hvězd vidíme i ty, které padají. Jedna z nich je obrovská, vzplane a vypadá, jako kometa, jako meteor v dokumentech o vesmíru. Přeju si tajná přání.

...


čtvrtek 1. září 2016

Slovinské dobrodružství #1


Krátké, ale intenzivní - cesta, hory, moře, moře, hory, cesta, Brno. Celkem šest dní námahy i odpočinku v jednom. Tentokrát více cestopisně, nepsala jsem výjimečně cestovní deník a mám potřebu mít uchováno víc detailů než jen chvilkové pocity. Rozděleno na tři díly, hory - moře - hory.

Cesta, den první - vyjíždíme o dvě hodiny později, než předpokládáme a za Vsetínem navíc zjistíme, že nevezeme stan. O to víc se pak těšíme na spaní pod širákem. Svačíme sendviče a papriky a kocháme se okolím, ať jsme kde jsme. V noci zpomalíme, přestože jsme na dálnici, kvůli dešti se nám nedaří plnit časový plán a steleme si v autě za Klagenfurtem. Ve tři ráno se budíme a jedeme do Slovinska přes Itálii a ta krásná místa, co si můžeme jen domýšlet - kolem Lago di Predel, paso Predel, Mangrtu....

Ráno v 5 vaříme čaj, slastně ho usrkávám z plecháčku s ptáčky, protože je mi zima. Oblékáme vrstvy, obouváme pohory (konečně mám své vysněné hanwagy!) a po šesté ranní vyrážíme na Bavški Grintavec. 1866 metrů stoupání před námi, chůze a pak i trochu lezení, až do výsledných 2347 m. Výhledy všude! Poznáváme loni zdolaný Triglav a předloňský Prisojnik a plánujeme, které z alpských vrcholků budou následovat. Po náročném sestupu smáčíme nohy v Soči, ledové tak, že se v ní dá stát sotva pár vteřin. Mrazí nás i návštěva hřbitova z 1. světové války, když si přečteme, že je pod námi asi 1400 mrtvých vojáků. Nakupujeme a spíme pod širákem mezi políčky a zahrádkami na říční terase. Hvězd jsou tisíce a měsíc je jasný a z okolních vesniček slyšíme kostelní zvony.