V některých chvílích je ze mě holčičí holka, která nosí šaty a sandálky, s namalovanou pusou a černým vějířem řas rámujícím každé oko. Vždyť je krásné být občas princeznou! A poslouchat Lanu, kdo by to byl řek'?!
Na(před)posled v brněnském bytě. V očích se mi lesknou slzičky, když se snažím sbalit do krosny poslední čtyři roky. To přece nejde! Vzpomínky a zážitky zůstanou mezi těmi žlutobílými zdmi a v mojí hlavě navždy. Památky mám ukryté v jizvách od horkých pánviček a nabroušených nožů... Milované místo! Všechny ty schody, jediné okno se skládanými jeřáby, postel s povlečením s jednorožci a králíky. Jenže už mám volno. A pak Španělsko. V Brně už pro mě teď není místo.
Nejčastěji si představuju, že sedím ve stínu s melounovém koktejlem nebo hrnkem kávy a tlustou knížkou, pod balkónem na houpačce. Už je to tady, tolik jsem se těšila. Jen kvůli opuštění domečku mám rozporuplné pocity. Končí tak jedna moc důležitá etapa života. A moc krásná.
Ale což, je tu léto, a to bude krásné. Dobrodružné. Prosluněné. U vody. Namiesto školy mám kúpalisko! A na to jsem se přece těšila. Pusťte si nejoptimističtější slovenskou písničku.