úterý 17. ledna 2017

2016/2017

S přáním krásného nového roku pro všechny, kteří tady zavítají, je tady i moje každoroční bilance toho, co se událo a mů seznam přání na rok letošní. Rok dvašestnáct pro mě byl náročný, musela jsem dokončit školu, najít si práci a hrozně dlouho jsem nevěděla, co se životem a kam se vrtnout a plácala jsem se v tom. Navíc A. byl dohromady snad 3 měsíce v Uzbekistánu a já jsem si připadala občas osamělá. Na konci roku jsem si uvědomila, když nás opustil kamarád, že se můžou stát ještě milionkrát horší věci než jsem považovala za těžké, hrozně jsem brečela a opila se a začala si zvykat, že už se nebudeme cestou kolem kina dívat, jestli v etáži svítí světlo...  Poprvé jsem si takhle nablízko uvědomila, že i mladí lidé umírají a strašně mě to zasáhlo. Ještě jednou: měla jsem tě ráda, draku, nashledanou.


Zhodnocení loňska je pro mě optimističtější, v 2016 vypadal můj seznam věcí, co chci udělat a zažít, takto: 
  • šít (na ty šaty už mám střih i vybranou látku. to by bylo, aby to nebylo!) - šaty jsou rozešité, mám sukni a dokonce jsem ušila první věc (korzetový top) podle střihu
  • číst ještě víc (na Vánoce se doma objevilo 12 knih a já už 2 přečetla. to je slušné) - 39 knih. slušné. letos chci hecnout 50.
  • brigádu a práci, ano. pokud možno už práci. pokud možno i před tím mgr. - práce až po mgr, s výmluvou, že si přece ještě udělám poslední prázdniny. ale je to v oboru! a navíc jsem asi zjistila, co je můj dreamjob, a měla bych pro to tedy začít něco dělat.
  • k čemuž se váže "dopsat diplomku". odevzdat ji. udělat státnice. - paní magistra, těší mě
  • kolo? jaký bude pro kolo rok 2016? je mi jasné, že budu jezdit buď hodně, nebo vůbec, nic mezi tím. chtěla bych zkusit VKV (vyjet 20(?) vrcholů Valašska, na každém se vyfotit jako důkaz, pro ten pocit) - tak to nevyšlo, od té doby, co mi brzda prodřela přední kolo a mám nové s malou osmicou, tak mě to nebaví. musím našetřit na nové a dát tomu šanci
  • chodit ano, běhat ne, nebo spíše napůl. jelito-kopyto-platí to, půjdeme Beskydskou 7. Jen jestli, registraci zatím koupenou nemám. Ale je to hec. A čelovku už mám. - nestihli jsme koupit registraci a B7 se šla týden před naším tanečním výročím, v termín, kdy jsme měli největší generálky. to prostě nešlo
  • tancování jistě, chci se zlepšovat a zlepšovat - snad je to lepší a lepší :)
  • a taky zkusit jógu, alespoň doma podle videa. abych byla pružnější, ohebnější, silnější. fyzicky, psychicky - ajaj, tak tady je to jen jeden měsíc pozdravů slunci a pak občasná jóga v rámci rozcviček v Javořině. ostuda.
  • cestovat - jet třeba do Španělska. Zjistit, jak je to s Erasmus stáží a jet na ni, možná. Jet za Klárkou do Lotyšska. A jestli bude Aurora v Cantabrii, tak do Cantabrie za ní. Slovenské hory - přejít Velkou Fatru? A pokud to vyjde, jet někam s Ivet.  - dovolená byla nakonec ve Slovinsku a týden s Javo v Jeseníkách. Kláru v Lotyšsku jsem nestihla kvůli diplomce a státnicím, Aurora v Cantabrii nebyla...
  • jet za Aurorou na Slovensko, dokud se jim nezmění vláda, s vlakem zadarmo. Třeba na koncert HZM ve februári do Košic - aspoň ta Aurora zase přijela za mnou
  • nové kopce, jistěže. Sen je Kazbek, ale nemusí být letos. Může být jindy. Záleží na všem. - Bavški Grintavec a Mala Mojstrovka. Kazbek třeba snad letos.
  • nové pohorky. vybírám je přes rok a pořád jsem nejvíc zamilovaná do hanwag tatra. ale stojí moc moc. - mám hanwag tatra a miluju je.
  • malovat bych mohla zase, kreslit, tvořit. chodívala jsem do zuš a teď? štětce leží ladem. (jak řekl Luděk: "Tak vem papír a namaluj něco perverzního ať to šokuje po dlouhé době") - tohle mě mrzí, že nedělám, opravdu bych měla začít kreslit víc, než jen pidiobrázky do diáře. zlepšit se s akvarelem. a jít vstříc svému dreamjobu, se štětcem v ruce. 
  • a žít a milovat. - a to by šlo, pořád je mi nejlíp v A. objetí a i když spolu usínáme jen o víkendech, což je sakra málo, a chtěli jsme už bydlet spolu, nehodlám to nějak lámat a budu si to užívat tak, jak to jen jde.
 

čtvrtek 15. prosince 2016

Nemůžu tomu uvěřit. Pořád jsem ve stavu, kdy si říkám "to nemůže být pravda". Nemůžu brečet, ale chtěla bych, nejde to, jen mě všechno svírá a je mi špatně. Panebože. Proč. Proč. Proč. Hrozné a tak smutné. Měls nám navrhnout dům a mohli jsme si toho ještě spolu vypít. A měli jste s A. obnovit kapelu... kdo teď bude v KN hrát na kytaru? Jak dlouho teď nebudu moct jet Rožnovkou aniž by mě zamrazilo a začaly pálit slzy v očích?

úterý 6. prosince 2016

Mikulášské povzdechy

To je... taková spousta změn! Vždyť už jsem se zabydlovala pod Radhoštěm, vyklízela byt a zvykla si pít svůj ranní čaj v kuchyni s výhledem na kopec nad sídlištěm, kde se někdy prohánějí srny a teď v zimě nám na krmítko přilítá ptactvo. A pak jako rána z nebe, znenadání, všechno se tak semlelo a já jsem zase v Brně. Ano, v milovaném, ale... Jsou tady ta ale.

Je příjemné mít práci v oboru a ve městě, které je pro mě z těch českých velko- to nejoblíbenější, trochu nepříjemnější je trnout, kdy přijde výplata a hodně nepříjemné je zjišťovat, že firma, ve které začínáte pracovat, je asi tak trochu zadlužená. Tohle mě ale pořád netrápí tolik, jako to, že jsem si malovala budoucnost na Valašsku a okolnosti mě zavály zase zpátky na jižní Moravu. Stěhování zase zpátky, hledání bytu, hledání druhého bytu, stěhování (další!) v lednu.

Ale teď jsem doma a i díky tomu si užívám svou první skutečnou nemocenskou v životě. Zase zvelebuju byt, suším pomeranče a grepy a motám adventní věnec. Dokonce se pouštím do vánočního cukroví, co na tom, že bez receptu, bez cukru a navrch s plynovou troubou, však já se s tím poperu!

A poperu se i s tím Brnem, a měla bych dělat vše pro to, abych se mohla vetřít do jedné firmy a dělat tam svůj dreamjob. Nebo ho dělat jako freelancer, no ono oboje je možné a asi to bude i provázané, kdo ví, jaké mají podmínky.

Teď potřebuju zjistit, kde sehnat stojan na malování. Projektor už mám a s gisy taky umím. Už jen vzít barvičky a pastelky (a tuš, protože miluju tuš!) a najít si ten volný čas pro můj vlastní osobní rozvoj. Deniso, maluj!

pondělí 26. září 2016

#czarnyprotest

Chci jenom vyjádřit, že jsem se svými kamarádkami v Polsku, a se všemi polskými ženami. Aspoň symbolicky mám černé tepláky a mikinu. Je to šílenost, ja pierdole.

pondělí 19. září 2016

A je tu zase, podzim. Dnešní ráno bylo takové, jako si ho člověk vysní z knížek, jak nad ním přemýšlí zachumlaný pod dekou v křesle s knížkou. Mlhavo, ale jen tak akorát, Radhošť v dálce zmizí, ale červená jablíčka na stromech u paneláku jsou vidět v těch nejkrásnějších odstínech. A to se ještě nezačaly tolik barvit stromy! Těším se na odstíny žluté a oranžové, které pak kontrastují s zelení jehličnanů. Udělejme si to hezké! Tak snídáme o půl sedmé a pijeme uzbecký zelený čaj, a pak už mávám z balkonu na taxík a vím, že teď budu tři týdny "doma" sama. Ale však ono to uteče.

Mám hromady řep a dýní a konečně je začínám zpracovávat (řepy a dýně jsou podzimní, to nejde, jíst je jindy!). Sychravo mi hraje do karet. V ruce hrnek s teplým nápojem, a je mi jedno, jestli je to káva se skořicí, čaj s mlékem nebo svařené víno. Dokonce mám chuť na sladkosti, obalit se cukrem a teplem, vzít vařečku a míchat těsto a pak jíst štrůdly a cupcaky a dortíčky. Pečená jablka. A ať v tom jsou ořechy a med nebo javorový sirup. Zázvor, hřebíček, skořice a badyán.

Už teď mi chybí podzim v Lužánkách, chodníčky zapadané listím a kaštany! Ty tři kaštany co spadnou jako první a pak je nosím až do prvního sněhu v kapsách.

Dojímám je u Pálenky. Příběhy z Banátu a já jsem na kopečcích nad Dunajem, mezi Eibenthálem a Svatou Helenou, se sluncem v zádech, hlavu krytou slamákem, popíjím višňovku a převaluju ji na jazyku a chci zase někam jet. Dala bych si barevné hory.

středa 14. září 2016

Slovinské dobrodružství #3

...

Poslední ráno jen vylezeme ze spacáků, vše bleskově sbalíme a přes Trentu stoupáme do Vršiče, kde započneme poslední výstup - tentokrát na Mojstrovku. U auta snídáme a pečivo se sýrem zapíjíme zbytkem vína ze včerejšího večera. Obouváme pohorky, nastavujeme trekové tyčky a vycházíme nahoru (dnes nás čeká jen převýšení kolem 700 m). Z vrcholu je opět nádherný výhled, jen dnes nevidíme moře, je pod oparem. Klesání je náročnější, sem tam nějaká železa, ferratu s lany vynecháváme, protože nemáme vybavení (ale plánujeme ji jít příště opačným směrem), a sestupujeme sutí. U auta nás překvapí stádo ovcí, které se tísní ve stínu. V Poštarskem domu si dáváme pivo a vyrážíme směr domů. Pod horami se odvážně koupu v ledové Pišnici a pak oba chvíli plaveme v přírodním koupališti s modrými jezírky. Nákup suvenýrů v Kranjské Goře a ani se nenadějeme, jsme na rakouských hranicích, ukazujeme občanky a čeká nás cesta po dálnici až za Vídeň.

Nocleh pak v milovaném Brně, odkud odvážíme své poslední věci z bytu (nostalgie!). Však jsem tam prožila 5,5 let, z toho 4,5 s putý.


úterý 6. září 2016

Slovinské dobrodružství #2

...

Den třetí: vyrážíme k moři. Cesta trvá docela dlouho, vede kaňonem Soči mezi horami. Na jedné z křižovatek spontánně odbočíme doprava, i když náš směr je rovně, a jedeme se podívat mimo plán do Lipice na hřebčín a koně. Já žádná velká milovnice a fanynka koní nejsem (ptáci jsou ptáci), ale tohle stálo za to, hladit si černé hříbě přes plot a sledovat starší koně, jak postupně světlají a pak dospělé bělouše. A potom už k moři, nejdříve Koper. Renesanční domy na náměstí a malá oblázková pláž, "městské koupaliště", kde trávíme skoro celé odpoledne, s knížkou a pak kapučínem a pivem. Později se přesouváme do Isoly, kde se zase koupeme, porovnáváme, kdo se víc o/spálil a na promenádě si najdeme restauraci, kde si dáváme první ryby a mořské plody. Projdeme se kolem přístavu a hledáme další místo na nocleh pod širákem, které najdeme pod fíkovníkem v kopcích. K druhé večeři víno, sýry a pršut.

V noci nás budí silný vítr. Balíme si hlavy do spacáků a ráno pak sledujeme východ slunce. Snídám fíky a balím je do krabičky na celý den. Vyjíždíme do Piranu, městečka, které se nám na celém slovinském pobřeží líbí nakonec nejvíc. Je brzo ráno, a tak jsou uličky, kterými procházíme, téměř prázdné, a první lidi potkáváme až na náměstí, kde si dáváme kávu. Potom obcházíme pobřeží a na severní straně se koupeme ve vlnách. Po obědě se přesouváme na jih, kde je mořská hladina klidná. Trávíme tam celý den, střídáme slunění s procházkami městem a vybíráme, kam půjdeme na večeři. Když přijde čas, dáváme si kalamáry a sardinky s místním vínem refošk. Poslední plavání, mořské osvěžení před cestou, a už sedáme do auta a míříme zpátky na sever do podhůří Julských Alp. Spíme tam, kde posledně a při sledování hvězd vidíme i ty, které padají. Jedna z nich je obrovská, vzplane a vypadá, jako kometa, jako meteor v dokumentech o vesmíru. Přeju si tajná přání.

...