středa 10. ledna 2018

2017/2018

Zase jedna ta ponovoroční bilance. Strašně ráda se po roce k bodům, které jsem si v lednu vytyčila, vracím, a jsem pak ráda, když je - aspoň částečně - můžu symbolicky odškrtnout. Navíc se k nim během roku nevracím, o to větší jsou to pro mě pak překvapení, co jsem si to zase v novoročním opojení na sebe ušila.

Mimo body se mi poštěstilo i v jiných věcech - třeba jsem se zasnoubila (bude mi někdo věřit, že jsem to po skoro deseti letech nečekala? ale fakt! nečekala) a teď už připravujeme (haha - kéž by) svatbu. Ale máme místo, datum, fotografa a hudbu, ostatní přijde samo. ♥

Zde tedy můj (ne moc skromný) seznam na rok 2017. Chtěla jsem si splnit alespoň půlku, tak jak to teda je?

  • šití - ale je to o to komplikovanější, když teď už pracuju a je to jinde, než kde chci bydlet. Jsem v bytě v Brně jen na návštěvě. - vytáhla jsem zděděný stroj, ušila jsem sukni pro H. a teď, na začátku ledna, 14 harémových kalhot. V plánu mám zero waste pytlíky na nákupy.
  • zkusit najít práci blíž domovu na Valašsku, ale jen pokud to bude něco zajímavého a něco, co mě bude bavit. je to u nás bída, a administrativu, asistentku nebo prodavačku v lahůdkách dělat nechci. jenže chci ukončit to dojíždění, je to dost náročné - to se mi také povedlo vyřešit teď hned na začátku ledna 2018 (ale pohovor měl být v prosinci!). Práci budu mít stále v Brně, ale od léta bych měla začít pracovat z domu a do Brna jen dojíždět. Nejvíc se z toho raduju!
  • číst (na goodreads mám challenge na 50 knížek) - na goodreads mám v přečtených dokonce 52 knížek. Stále si nepamatuju děje, s tím se už asi nedá dělat nic.
  • zase se o něco zlepšit v tancování - snad to vyšlo, já to neposoudím, ale umím zase nové tanečky
  • vyjít na nové kopce - letos máme v plánu Jalovec - kopce vyšly (Škrlatica, Bobotuv Kuk), Jalovec jsme 200 m pod vrcholem vůli počasí vzdali - o důvod víc jet zase do Slovinska!
  • jít na nějakou ferratu s ferratovým vybavením - ve Slovinsku jsme šli ferraty, ale zdály se nám lehké, tak jsme úvazky ani nevytáhli z batohu a nesli jsem je na zádech - takže jsme vlastně s vybavením šli! hah, příště i uvážeme.
  • jet do Prahy a na Kuks - to nevyšlo.
  • pokud se rozhoupeme a koupíme letenky do Gruzie nebo Arménie, tak bych se tam moc ráda podívala. a Kazbek. - plán na dovolenou jsme změnili a jeli do Albánie. Bylo to nejlepší, vůbec nemám chuť jezdit na dovolené do vyspělých zemí, naprosto jsem si to tam zamilovala. I když ta Gruzie a Arménie nás stále láká a někdy bude.
  • začít opravdu malovat nebo kreslit - nebylo to tak intenzivní, ale maluju víc
  • a s tím se váže můj dreamjob, o kterém moc nechci mluvit, ale měla bych se na něj připravovat, protože je kreativní a protože je nutné, abych se zlepšila v malbě/kresbě. chci si vzít svůj zápisník s plameňáky, do kterého jsem zatím nepsala a všechno si rozplánovat. koupím si (pro začátek) skicák A3 a anilinky a tuš a bude! - pro tenhle dreamjob jsem moc netrénovala. Malovala jsem, ale ne mapy (vlastně jen jednu). Zlepšit se!
  • pořídit si židli do bytu v Brně - mám!
  • jet víckrát na chalupu (víc než 3x!) - to se povedlo (7x!), takže radost, nejraději to mám, když jsme tam sami dva a užíváme si ticho a klid mezi lesy, pijeme borovičku v Kelčově a testujeme zrcadlovku na focení starých dřevěnic.
  • jet na běžky, protože loni jsem nebyla! - to se obávám, že vyšlo jen jednou, dvakrát. Málo sněhu! Nebo v nevhodnou dobu. Ale navždy si budu pamatovat běžkovýlet na chalupě, kdy jsme dojížděli domů za tmy s čelovkama a kolem nás byly jen lesy, nekonečné bílo a na batozích se nám houpali reflexní kosi.
Pro rok 2018:

středa 1. listopadu 2017

Tradiční podzimní

Už zase začínají ponurá podzimní rána. Ta, která miluju. Brzké mlhy, pošmourno, zima, co zalézá pod nehty a pod kabát. Venku fouká a listy jsou víc na zemi než na stromech. Přilétají havrani. Ještě jich moc nepotkávám, ale těším se, jak mě budou v ulicích Brna poblíž parků doprovázet cestou do práce, rozesmívat mě krákáním a rozněžňovat kuličkama, co si ponesou v zobáčku. Několik mě už ze stromů zdravilo.

Po zapnutí počítače nakukuju přes webkamery domů - jestlipak už je u nás na kopcích sníh? Je Radhošť bílý, Pustevny, Bečvy? Když vidím ten nepatrný poprašek, zatetelím se radostí a chce se mi rozjet domů, šlapat v něm obrazce, poslouchat křupání a chytat do pusy padající vločky. Zalézt pak do tepla, dát si první letošní svařák a zakutat se pod deku s knížkou. Nebo s bebí putý.

Cestou do bydliště nacházím na chodníku dvě malé odpadlé větvičky tlustice. Kde se tam vzaly, jen tak osamoceně leží. Snad je někdo odlomil, snad se tam ztratily cestou z květinářství. Sbírám je opatrně do krabičky od oběda a v pokoji je dávám za okno do vody ve skleničce od medu. Zakořeníte mi?

Chybí mi kaštany, všechny už opadaly a já nacházím jen jejich zhnědlé, původně jasně zelené kabátky. Už nemůžu v kapse nosit lesklé poklady, čerstvě vyloupnuté z bezpečné skořápky. Mačkám pevně prsty alespoň pár starších, věkem a suchem svraštělých. Nějakou záhadou se mi na stole objevil list javoru. Nevědomky si domů nosím les.

Na chalupě se oblékáme do vintage svetrů a dvacet let starých bund, ty motorovku, já táčky, sekeru si půjčujeme navzájem, a celou sobotu za větru řežeme, štípeme, vozíme a ukládáme dřevo. Jasany, smrk, suché větve ořešáku. Vevnitř vytopím na pětadvacet, po práci jsme unavení tak, že málem nedopijeme víno a zaleháme do postele, abychom ráno mohli pokračovat ve hře na dřevorubce. Oba cítíme, že je to to, co nás baví a naplňuje energií a hřejivým pocitem z dobře odvedené práce. Hodnotíme objem zpracovaného dřeva - tak tím by se dalo topit možná i 14 dní! Těšíme se na čas, který pak budeme trávit u krbu a budeme spalovat právě to "naše" dřevo a těšíme se na příště. Suché třešně na nás na jaře čekají.

čtvrtek 31. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #4

Zase zpátky ve Slovinsku. Začínáme přejezdem přes hranice s Chorvatskem, kde máme velké štěstí na to, že pokračujeme na slovinské pobřeží - ti, co jedou rovnou pryč, jsou v pěkné koloně. Poměrně dlouho hledáme místo pro parkování v Piranu - jsme ochotni i zaplatit, ale 10E v drobných nemáme a rozměnit nám nechtějí nikde. Nakonec parkujeme v uličce nahoře na kopci a do města sebíháme po schodečkách.

Hledáme svoji oblíbenou rybí restauraci, ale pak zjišťujeme, že je vlastně v Isole. Celý den lenošně odpočíváme na severní straně poloostrova, čteme si, koupeme se. A pak přijde hlad a cesta do Isoly. Konečně oblíbená restaurace s obsluhujícíma babkama a nejlepší blitvou. Objednáváme si rybí talíř, víno, těšíme se, romantika.

Odjíždíme do vnitrozemí, přespíme v něm a druhý den pokračujeme horskou cestou v 1000 metrech po makadamové cestě, vedené jako komunikace 3. třídy. Dá se tam jet třicítkou a maximálně na trojku. Díky tomu ale nacházíme ledovou jeskyni, kam se sice nedá dostat, ale cítíme z ní sálající chlad. Za Tolminem trocha zuřivosti, nidko nechce řídit, ale za chvíli je dobře.

Koupeme se v ledové Soči. Třikrát se namočíme a vyhřejeme se na kamení. Při poslední koupeli utíkám z vody, protože se mnou plave had. Vybíráme kemp v Trentě a pak jdeme ještě na procházku korytem do obchodu, kde kupujeme místní víno. Vaříme, popíjíme z plecháčku, nastavujeme budíky na nekřesťanské 4 ráno.

Rychlo budík, rychlovstávání, rychlosbalení z kempu a už parkujeme na Flori. Začátek výstupu na Jalovec. Všude mravenci. Málo lidí - tak, jak to máme rádi. Konečně vylezeme z lesa a začínají se otevírat výhledy, ale trochu nás děsí nahánějící se mraky. Ferrata je krásná a docházíme až do sedýlka pod vrchol, e asi 200 m. Ale nahoru se jen díváme - vršek je v mraku a nechce se nám nahoru s vidinou, že neuvidíme. Otáčíme to a celou dobu fňukáme, jestli jsme udělali dobře. Díky tomu jsme ale u auta už ve 2. Proto si ještě dáváme
čtyřkilometrovou vycházku k vodopádům suchým potokem. Je to jako kouzlo - nic nic, prázdné bílé koryto, a pak najednou šumění vody. A vodopád s jezírkem. Odvážně si dáváme nahou koupel, jen v rychlosti. Cesta zpět a u Krajnske Gory zase koupání, v jezerech Jasna.
A jedeme domů.


středa 9. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #3

Ráno A. začíná několika pozdravy slunce a já se procházím po spacím místě - je tam strašně hezky. Vyjíždíme zavčasu směrem na Rovinj, ať ještě není přeplněný turisty, což se nám daří a uličky, kam nesmí auta a které jsou vyhlazené tak, že někteří zouvají boty, procházíme jen s pár dalšími ranními ptáčaty. Když se začnou zaplňovat, sedáme si na malé cappuccino s čokoládou, dopisujeme deník.

Jedeme se podívat na tzv. chorvatský fjord, na Limský záliv. Trochu se hádáme o volant - nikdo k němu nechce - a pak pokračujeme do Červaru, kde se chceme koupat. A. bezmezně věří navigaci, takže jdeme prašnou cestou, kterou jsme mohli klidně jet autem (a nebyli bychom tak pokryti prachem). Hrdinové. Hledáme místečko, které nebude okupováno (polo)nahými Němci, a pak se sluníme, koupeme a potápíme - vidím rybky, sumýše a dokonce kraba! U skal pak lovím ráčky poustevníčky a nechávám je po sobě lézt.

Odpoledne další městečko - Novigrad. Kupujeme víno ve vinotoči se sloganem "Smile there is wine" a karamelovou zmrzlinu. Nocleh tentokrát nacházíme u turistické značky a vodárničky.



pátek 4. srpna 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #2

Pokračujeme na jih - Chorvatsko čeká! Po třeba 10 letech? Ano, na tak dlouho jsem na něj tak nějak zanevřela, jako na klasickou českou turistickou destinaci, "kam jezdí každý", a po tom, co jsme tam s rodiči jeli 10 let po sobě (ale pozor, my jsme vždy byli cestovatelé! Pamatuju si jednu z těchto dovolených, kdy už jsme byly s E. větší, a 14 dní jsme projížděli ostrovy Krk, Cres a Lošinj)... Byla jsem Chorvatska zkrátka taková přesycená. Protože jsem ale věděla, že umí být i krásné a divoké a vůbec-ne-turistické, letos jsme mu dali šanci a ono nás za to odměnilo

Začínáme na východním pobřeží Istrie, před hranicí jsme se vyměnili za volantem, takže teď jako spolujezdec můžu vyhlížet z okna a pak volat "moře!". První svlažení za Lovranem, opatrně z kopce křovím na skály. Teplé jak kafe. Slané. Divoké.

Po odpočinku a koupání dál na jih -  vidíme cestou malý kostelík na útesech a musíme se tam podívat. Nakonec zjišťujeme, že je to malá krásná vesnička, dáváme si Laško, laškujeme spolu a procházíme se ke kostelu a na výhled. Kdyby nebylo odpoledne, a na plážích dole pod námi stín, seběhneme tam. Nocleh na cestě do lomu. Víno z plechových hrníčků.

Ráno Ravni - prázdná pláž, oslík a koně okolo. A pak hledáme místo, kde jsem byla v Chorvatsku podruhé v životě, takže asi před 18 lety. Wow, protože nacházíme, můj orientační smysl je neskutečný. Navečer malé dostaveníčko v Pule, zmrzlina, pivo, cappucchino. Dobrou noc na polní cestě.


pátek 28. července 2017

Ze Slovinska a Chorvatska #1

A jsme zase na cestách, hurá! Letos více, než loni, letos v plánu více, než loni. Už tento první výlet byl delší, než naše poslední zahraniční cesta.



Začínáme netypicky v Brně a vyrážíme až navečer, tak pozdě, že ani nevnímáme přejezd nad Novomlýnskými nádržemi. A pak se ani nenadějeme a přichází nám vítání v rakouské síti. Já se raduju a dělám dj rakouských rádií a každé rozpoznané německé slovíčko zvesela a rozverně opakuju. Vídní projíždíme nezvykle rychle a za ní stavíme na lesní cestě za vinohrady stan na první nocleh.

Ráno pokračujeme v krasojízdě a na oběd už nás vítá Kranjska Gora a jezera Jasna na Pišnici. Dnes se nekoupeme, sledujeme slavnosti města a potkáváme A. kolegu z práce - svět je někdy tak malý!

Hecujeme se a vyrážíme na Škrlaticu už dnes. Cestou se projdeme za vodopádem Peričnik (sen!) a stavíme u Aljažev domu. Kráčíme nahoru a po třech hodinách docházíme k Bivaku IV. Bivaku, budeš naším nocležištěm. Pijeme víno.
Budíček na 6 a začínáme výstup. Na vrcholu jsme před polednem (lezení! ferraty!), ale v zimě tam moc dlouho nevydržíme, svačíme, krmíme kavče. Sestup, nasazujeme helmy, je to náročné, ale odpočinek u bivaku nás vzpruží. A pak palačinky v Aljažev domě!

(Za)žijme to(ho) co nejvíc! Jedem na Bled a Bohinj a procházíme se kolem jezera a A. se tam i ponoří. Jako odměna za výstupy tradiční pljeskavica a čevapčiči ve Stare Fužině. Miluju. Nocleh na lesní cestě v horách. Miluju.

pátek 23. června 2017

S mutýputý


Po devíti letech stále randíčka jako na začátku. Ahoj, Brno! Setkáváme se na čáře a pak ruku v ruce prohlídka města – Zelňák, Božský kopeček, pojď mi hop! Mučenková zmrzlina jako na naší první cestě po jižní Francii, za jeví, v Provence v Mougins (v mužánu!), meruňka s meduňkou.  Kam půjdeme? Tam uličkou, do Denisových sadů a podíváme se na Brno. Stejně mi pořád popisuješ místopis ty.
Nákup etiopského koření a pak šup, pomalu do Lužánek a domů. Bouřka a déšť, velké kapky, schováváme se ve Stopkově a dáváme si po jednom s čepicí.
A po dešti to voní a my se zastavujeme na Moraváku ( - tys nevěděl, že tu byl dojčeshaus?). Smějeme se u Oprásků a já jsem nadšená, když se dozvídám něco nového o Brně. Konečně v pizzerce na Antonínské. Špenátová a slaninová čtvrtka s deckou bílého a červeného. Miluju.
V parku holubi a kosi a brhlík, šlapeme pomalu, hlavněže nové boty. Na skok domů, do nového bydliště, a pak k Indům na večeři. V 21:20 mi odjíždíš do Švýcarska...