Včerejší půlhodinový běh kolem Bečvy byl moc příjemný. Vzduch už voní podzimem - jsou v něm cítit padaná jablka, u řeky kvetoucí netýkavky, zralé švestky. Vítr je večer už chladný. Cyklostezka je mnohem prázdnější, než v létě. O půl osmé už se stmívá a při chůzi domů je mi trochu zima na uši. Je dobré spláchnout to hrnkem teplého čaje se skořicí a večer hrát karty a tichou poštu nahlas s brněnským hostem od Erys.
V týdnu jsem konečně poznala Eleanor - je menší, než jsem si představovala, a je snad ještě víc nerozhodná než já, aneb dva blíženci se potkali. Královsky mě pohostila vegetariánským jídlem, které jsme zapily červeným lambruscem, a v noci jsem se musela schovávat do spacáku před její bílou kočkou Yuki. Pardon, žes kvůli mně vstávala tak brzo! A děkuju, a příště snad v Brně.
Zahřívám se různými čaji - v poslední době jsem začala znova pít bylinkové. Snídám teplé ovesné kaše, protože mám po probuzení studené nohy, a k tomu caro slazené domácím badyánovým nebo hřebíčkovým cukrem.
Chci jít sbírat bobulky černého bezu, pokud jsem jej ještě nepropásla, a napéct s nimi podzimní muffiny. Budu je servírovat se svařeným vínem s kandovaným zázvorem.