pátek 27. prosince 2013

Z vánočních dnů

Předvánočně

Už mám všeho dost pokrk a jsem otrávená a upracovaná. Termíny několika seminárek. A poslední týden nejsem schopná napsat víc než stránku, i když celý den sedím v knihovně. Nebo udělat víc než jednu pořádnou mapu. Už nemůžu. Jsem tak líná, že se ani nepřihlásím na jediný možný předtermín jediného předmětu, kde to šlo. A tak ve čtvrtek sedím sama na bytě, druhou noc v řadě sama. Láska nebeská. Na párty se mi nechce, prý si dám dvě piva a domů. Cha, to tak! O půlnoci zavírají a s bílým a červeným, s každým v jedné lahvi (a občas taky zároveň v každé ruce) jdeme pokračovat do klubu. Hned na začátku nás tam polijou kolou a pak pobíhám a hledám mezi kluky, který by mě přetočil o 360° na jedné ruce. Nacházím, děkuju, směju se a raduju se. V pět ráno nebo asi ještě rozjezdem jedeme na antonínskou do nonstopu, poslední pivo, a konečně do postele, v 6.

Povánočně

Dvacátéhočtvrtého proběhlo vše mile a v poklidu, dokonce t. překvapil, když si nedonesl svoje trapné dárky pod společný stromek (nebo žádné neměl?). Moc se mi nechce na půlnoční, dávám si ještě další dvojku bílého a dívám se na Pelíšky, než konečně jdu. Ulice je úplně prázdná, na autobusové zastávce chlastají nějací výrostci. I když jdeme s A. ruku v ruce domů, pořád tam jsou. Tulíme se k sobě, protože je hrozný vichr a já miluju cítit jeho blízkost.

A. nám daroval rodiny plyšové ptáčky, kteří po zmáčknutí zpívají jako ve skutečnosti. Jsem z toho doteď hrozně dojatá, na jednom rameni kosa, na druhém čejku a v ruce strakapouda, nejlepší je nechat je zpívat všechny najednou. Mamka říkala, že to se mnou asi myslí vážně, když nám dal takové dary.

Marta v roce vetřelce mě zklamala. Přečtená za jeden den, ale nikdo mě nerozčiloval tak, jako ona. Na začátku naivní, pak otrávená, znuděná, neschopná, sobecká, o protivnějším člověku jsem v životě nečetla.

Na Štěpána není pána. A já sedím doma, největší tragéd – stejně jako kočičky, tak si píšeme ve skupinové konverzaci. Píšu Štěpánovi, že všechno nejlepší a ať to pěkně oslaví, a on mě ani nepozve na pivo, ani na štěpánskou někam třeba.  Pche.

čtvrtek 12. prosince 2013

O zpívání

Je potřeba myslet pozitivně. Tak třeba v pondělí, když jsem zapomněla klíče od Brna a musela do zámečnictví pro nové. Nejřív jsem frflala, samé "omg", ale pán za pultem byl tak milý! Dostala jsem ke svým novým stříbrným klíčům kroužek zadarmo, a když mi vracel nazpět, spiklenecky se smál, že tu stokorunu namaloval přes noc. Ale povedla se mu! Šla jsem domů s pusou vysmátou od ucha k uchu, u sokolovny jsem na chvíli změnila její tvar z protáhlého veselého "U" na vykulené "O", protože co tam ty malé gymnastky za oknem předváděly... A já jsem na kladině nikdy neudělala ani kotrmelec! Ony metaly jednu hvězdu za druhou.

Když se večer sprchuju, slyším z postele nějaké zvuky. To si A. zpívá rozložené akordy a když si k němu přilehnu, nutí mě do toho taky. Pchá! Já a zpívat? Čistě? Akordy? No way! Smějeme se pod peřinou plánům na hodiny zpěvu - stupnice a akordy s klavírem budeš zpívat! Když ten klavír neprodáme, třeba se takhle přihrnu do úplně nového dobrodružství! Kvarta je "ho-ří" a sexta "nám - nám" z narodil se Kristuspán. Teoretický základ bych měla.