středa 1. listopadu 2017

Tradiční podzimní

Už zase začínají ponurá podzimní rána. Ta, která miluju. Brzké mlhy, pošmourno, zima, co zalézá pod nehty a pod kabát. Venku fouká a listy jsou víc na zemi než na stromech. Přilétají havrani. Ještě jich moc nepotkávám, ale těším se, jak mě budou v ulicích Brna poblíž parků doprovázet cestou do práce, rozesmívat mě krákáním a rozněžňovat kuličkama, co si ponesou v zobáčku. Několik mě už ze stromů zdravilo.

Po zapnutí počítače nakukuju přes webkamery domů - jestlipak už je u nás na kopcích sníh? Je Radhošť bílý, Pustevny, Bečvy? Když vidím ten nepatrný poprašek, zatetelím se radostí a chce se mi rozjet domů, šlapat v něm obrazce, poslouchat křupání a chytat do pusy padající vločky. Zalézt pak do tepla, dát si první letošní svařák a zakutat se pod deku s knížkou. Nebo s bebí putý.

Cestou do bydliště nacházím na chodníku dvě malé odpadlé větvičky tlustice. Kde se tam vzaly, jen tak osamoceně leží. Snad je někdo odlomil, snad se tam ztratily cestou z květinářství. Sbírám je opatrně do krabičky od oběda a v pokoji je dávám za okno do vody ve skleničce od medu. Zakořeníte mi?

Chybí mi kaštany, všechny už opadaly a já nacházím jen jejich zhnědlé, původně jasně zelené kabátky. Už nemůžu v kapse nosit lesklé poklady, čerstvě vyloupnuté z bezpečné skořápky. Mačkám pevně prsty alespoň pár starších, věkem a suchem svraštělých. Nějakou záhadou se mi na stole objevil list javoru. Nevědomky si domů nosím les.

Na chalupě se oblékáme do vintage svetrů a dvacet let starých bund, ty motorovku, já táčky, sekeru si půjčujeme navzájem, a celou sobotu za větru řežeme, štípeme, vozíme a ukládáme dřevo. Jasany, smrk, suché větve ořešáku. Vevnitř vytopím na pětadvacet, po práci jsme unavení tak, že málem nedopijeme víno a zaleháme do postele, abychom ráno mohli pokračovat ve hře na dřevorubce. Oba cítíme, že je to to, co nás baví a naplňuje energií a hřejivým pocitem z dobře odvedené práce. Hodnotíme objem zpracovaného dřeva - tak tím by se dalo topit možná i 14 dní! Těšíme se na čas, který pak budeme trávit u krbu a budeme spalovat právě to "naše" dřevo a těšíme se na příště. Suché třešně na nás na jaře čekají.