středa 18. dubna 2012

17. 4.

Mám ze sebe radost, že jsme se nechala nalomit. Včera jsem šla na čtení od Anouk a bylo to tak skvělé, že bych hrozně litovala, kdybych tam nebyla. Jen lituju, že jsem nevzala foťák. Navíc jsem s sebou vzala Petru a viděla ji díky tomu po 100 letech a jako překvapení večera jsme ještě potkaly Evičku. Levé zadní židle patřily Rožnovu. Přišla řeč na Bystřičany a na Železo, na háčkování a na Skleněnou louku, na Jonášův rezavý knír (na ten několikrát), kočičí jazyk (Kulis! Kozis!) a ptačí řeč (rararou! ráp! jeví!), cestovní deníky a taky na to ostatní kolem. Ze čtení jedno velké nadšení. Moc se těším na knížku. 

A fičák byl taky fajn. Konečně nějaký, který si celý pamatuju.

Arab si vůbec nevšiml, že Jonáš má knír. Což je snad dobře a snad ho nezačne pěstovat. A prohlásil, že lepší pořádný knír, než mít mušku, což je asi taky fakt.

Z venku cítím léto, to mám ráda. Slunce mi pálí na holá záda. 

3 komentáře:

  1. jé! to je hezké, takový rožnovský ostrůvek :-) hned bych se k vám přidala. jonášův knír budí pozdvižení všude a to mě na něm baví nejvíc (a taky to jak v koupelně řval a výskal nadšením, když se holil) :-D a když jsme u těch želez a bytřičanů (kteří železo mimochodem nově bojkotují harcovnou) a podobných, blíží se nám ten víkend na chatě, jak to vidíš? :-)

    OdpovědětVymazat
  2. O bystřičanském bojkotu jsme mluvili taky :) No já ten víkend asi nevidím, mám terénko a pak příjmačky a pak zkouškové... Asi zůstanu/nem v Brně zrovna...

    OdpovědětVymazat