Jagten

Krátké úryvky z několika posledních týdnů.

* Vnímám spoustu drobností, opakuju si je, když ráno kráčím Lužánkama do školy a v prvním jarním slunci slastně přivírám oči. Ale - nestíhám se tady projevovat. Usínám chvíli po obědě na posteli, na kterou dopadají teplé paprsky, které mě hladí po tváři a vlasech. Uspávají mě.

* Softshell je pro mě skutečně jako skořápka. Cítím se bezpečněji, když jdu v bundě večerním parkem, než když jsem minulou středu ráno klopýtala ke škole v kabátu. To mě přespříliš rozněžňovaly polámané pastelky na chodníku, připouštěla jsem si až moc vítr, který mi cuchal vlasy a zalézal mi pod rukávy.

* Myslím, že nikdy jsem tady nedoporučovala film, ve skutečnosti nejsem příliš filmová. I když se to snažím napravit a letos alespoň jednou měsíčně navštívit kino. Tak jsme šly v rámci Cinema Mundi do kinokavárny na dánský Hon. Bylo to silné. Tak moc, že A. měla opuchlé oči ještě druhý den ve škole. Já jsem se ještě dlouho po titulkách klepala a musela jsem si dát třetí dvojku bílého. Příjemné taky bylo, že v kinokavárně byla s nejlepšími severskými dobrotami Kristinka, protože cukr byl po tomhle to, co jsem potřebovala.
Tak Hon (Jagten), Dánsko 2012.