pátek 27. prosince 2013

Z vánočních dnů

Předvánočně

Už mám všeho dost pokrk a jsem otrávená a upracovaná. Termíny několika seminárek. A poslední týden nejsem schopná napsat víc než stránku, i když celý den sedím v knihovně. Nebo udělat víc než jednu pořádnou mapu. Už nemůžu. Jsem tak líná, že se ani nepřihlásím na jediný možný předtermín jediného předmětu, kde to šlo. A tak ve čtvrtek sedím sama na bytě, druhou noc v řadě sama. Láska nebeská. Na párty se mi nechce, prý si dám dvě piva a domů. Cha, to tak! O půlnoci zavírají a s bílým a červeným, s každým v jedné lahvi (a občas taky zároveň v každé ruce) jdeme pokračovat do klubu. Hned na začátku nás tam polijou kolou a pak pobíhám a hledám mezi kluky, který by mě přetočil o 360° na jedné ruce. Nacházím, děkuju, směju se a raduju se. V pět ráno nebo asi ještě rozjezdem jedeme na antonínskou do nonstopu, poslední pivo, a konečně do postele, v 6.

Povánočně

Dvacátéhočtvrtého proběhlo vše mile a v poklidu, dokonce t. překvapil, když si nedonesl svoje trapné dárky pod společný stromek (nebo žádné neměl?). Moc se mi nechce na půlnoční, dávám si ještě další dvojku bílého a dívám se na Pelíšky, než konečně jdu. Ulice je úplně prázdná, na autobusové zastávce chlastají nějací výrostci. I když jdeme s A. ruku v ruce domů, pořád tam jsou. Tulíme se k sobě, protože je hrozný vichr a já miluju cítit jeho blízkost.

A. nám daroval rodiny plyšové ptáčky, kteří po zmáčknutí zpívají jako ve skutečnosti. Jsem z toho doteď hrozně dojatá, na jednom rameni kosa, na druhém čejku a v ruce strakapouda, nejlepší je nechat je zpívat všechny najednou. Mamka říkala, že to se mnou asi myslí vážně, když nám dal takové dary.

Marta v roce vetřelce mě zklamala. Přečtená za jeden den, ale nikdo mě nerozčiloval tak, jako ona. Na začátku naivní, pak otrávená, znuděná, neschopná, sobecká, o protivnějším člověku jsem v životě nečetla.

Na Štěpána není pána. A já sedím doma, největší tragéd – stejně jako kočičky, tak si píšeme ve skupinové konverzaci. Píšu Štěpánovi, že všechno nejlepší a ať to pěkně oslaví, a on mě ani nepozve na pivo, ani na štěpánskou někam třeba.  Pche.

7 komentářů:

  1. Příznivec vína, to je fajn. Ty seminárky určitě zvládneš, vkládám v tebe velké naděje. Celkem fajn se čtou tvoje články, vidím to na častější návštěvy.

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš to, já taky byla včera sama v bytě, v Brně... Tak jsme si mohly depkařit (já tomu říkám "trudnomyslnost" od té doby, co studuju literaturu) spolu. Ale ty už nejsi v Brně, viď. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Lepší deníček jsem nečetla, jsem potěšena, že jsem narazila na tvůj blog :)
    U prvního odstavce jsem se v průběhu jeho čtení culila jak blázen, možná mi to něco připomělo... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší! A teď dumám, co ti připomněl první odstavec a vymýšlím si hromadu scénářů, co to asi bylo :)

      Vymazat
  4. Pripomelo mi to me vlastni zazitky tem tvym velice podobne,az na to pretaceni,to by me snad nenapadlo... ikdyz,treba si to nepamatuju :D

    OdpovědětVymazat