čtvrtek 12. prosince 2013

O zpívání

Je potřeba myslet pozitivně. Tak třeba v pondělí, když jsem zapomněla klíče od Brna a musela do zámečnictví pro nové. Nejřív jsem frflala, samé "omg", ale pán za pultem byl tak milý! Dostala jsem ke svým novým stříbrným klíčům kroužek zadarmo, a když mi vracel nazpět, spiklenecky se smál, že tu stokorunu namaloval přes noc. Ale povedla se mu! Šla jsem domů s pusou vysmátou od ucha k uchu, u sokolovny jsem na chvíli změnila její tvar z protáhlého veselého "U" na vykulené "O", protože co tam ty malé gymnastky za oknem předváděly... A já jsem na kladině nikdy neudělala ani kotrmelec! Ony metaly jednu hvězdu za druhou.

Když se večer sprchuju, slyším z postele nějaké zvuky. To si A. zpívá rozložené akordy a když si k němu přilehnu, nutí mě do toho taky. Pchá! Já a zpívat? Čistě? Akordy? No way! Smějeme se pod peřinou plánům na hodiny zpěvu - stupnice a akordy s klavírem budeš zpívat! Když ten klavír neprodáme, třeba se takhle přihrnu do úplně nového dobrodružství! Kvarta je "ho-ří" a sexta "nám - nám" z narodil se Kristuspán. Teoretický základ bych měla.

2 komentáře:

  1. Vida, jak je Brno přívětivé. :)
    Právě piju jeden tvůj čaj - už poslední, achjo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. NO je to jasné, musíš přijet na další! Beztak zas máme úplně jiné :)

      Vymazat