4. 2.

Když jsem teď tak dlouho doma, mám své malé rituály. Před spaním si přečíst jednu kapitolu knihy, co zrovna čtu (mimochodem můžete si všimnout napravo - mezi knížkami na nočním stolku. a taky si tam píšu seznam, co chci letos přečíst (šedě přečtené), takže s tipy sem, prosímpěkně - nepohrdnu ničím!). Promasíruju spánky a zápěstí levandulovým olejem od E. pro dobré spaní - je to zvláštní, že zrovna tam, kde by mi mělo být nejlíp, špatně usínám. Slyším každé šustnutí hlasitěji. Pnutí dřeva v parketách. Poryvy větru, narážející mi do okna.
Hned po probuzení, sotva rozlepím víčka, beru zase knihu a čtu další kapitolu, nebo kapitoly. Vařím si k snídani třičtvrtělitru zeleného čaje, caro a chystám snídani, se kterou pak sedám do  nového křesla pello.

Jak moc dospělé je přesouvat si 5 dní v kuse datum na 30. 1., aby mi neprošla licence arcgisu? Ztrácím se v tom, jaké je vlastně datum i v tom, co je za den. Pobolívají mě záda pod pravou lopatkou, už několik měsíců.

Ale jsem hrozně moc inspirovaná! Vzpomněla na tento blog a díky Bonnit jsem objevila blog Bumpkinova, z kterého jsem nejvíc nadšená a vážně, tak rychle jsem si asi nikoho jiného nezamilovala. Vytáhla jsem anilinky, ve whiskovce od koskenkorvy mám modře zabarvenou vodu a vzpomínám, jaké to bylo, když jsem malovala v Zuš. Taky běhám v neúnorovém slunečném počasí kolem Bečvy. Cvičím jógu. Hladím věci kolem sebe a všímám si jejich textury. Přičichávám ke kávě s lískooříškovým mlékem, k banánovým muffinům a čaji z šípků. Mačkám mezi prsty nastrouhaný zázvor. Poslouchám hudbu, tahle kouzla mi k posledním dnům sedí.