Po večerech, když zrovna není fiesta, třídím většinou fotky. A pak je dávám na fb a google+ rodině a ano, naschvál i tu, jak jdu v plavkách k moři a vypadám jak z časopisu. A pak mi chodí od m. zprávy aka "Denča. Vyzeráš veľmi prítažlivo. " a "na tých pekných fotkách si ty" a zrychluje se mi tep, když ta slova čtu v posteli před spaním, on m. bude asi navždy něco na způsob mojí platonické lásky a každá jeho věta mě příjemně roztěká a budu vzpomínat na ty opilé noci, na terase vily Tugendhat, v korunách stromu v Lužánkách, v slovenském bytě na Merhautce, na pivo v Lamplotě a pak tanec bez hudby na Masarykově, na chycení kolem pasu, abychom byli na chvíli pár a ten divný týpek se se mnou přestal bavit, uhýbání před polibky (a nebo taky ne, ale jak to pak dopadlo), na nejlepšího tanečníka na geopárty...
Jindy poznávám Nacha, stejný typ jako m., ne vzhledem, ale tak nějak vnitřně. Když mu zrovna rozumím přes jeho granadský andaluský přízvuk, dokážu si s ním povídat o papoušcích v kuchyni celou dobu co čekám, než se nám ohřeje svařák aka vino caliente. Když s ním tančím na fiestě, je to tak natěsno, že si musím sebrat věci a vypadnout - jsem přece slušná holka. A na erasmácké románky jsem možná už dost stará, a asi bych byly i kdybych byla sólo.
V Leónu už je zima a dnešní odpoledne má tu správnou dušičkovou atmosféru, i když už trošku pozdě. Chybí mi každoroční procházka po hřbitovech a zapalování svíček. Vzduch voní začátkem zimy, listopadem s prvními mrazíky. A v mém pokoji kakaem se skořicí. A ten venkovní je mi příjemnější. Podzime!
Kakao se skořicí, svařík, ach!
OdpovědětVymazatTo krásno a přitažlivo nám v paměti ulpívá dlouho...