pátek 24. července 2015

Maroko #4

Největší kontrasty země. Z pouště přímo do teplot pod bodem mrazu. Jedeme do Imlilu, výchozího místa, horské vesničky, odkud se začíná výstup na Jebel Toubkal. V Imlilu sedíme na kávě a sledujeme dění kolem, je to jako živé divadlo! Nakoupíme posledních pár potravin, bombu na vařič a odcházíme do našeho ubytování, vyspat se před tím šlapáním nahoru.
Výstup je na dva dny, a tak první den nemusíme spěchat s budíčkem a nahoru vystupujeme na klid - máme půjčené trekové hole, dáváme sladkosti dětem kolem, čekáme, jestli opadne mlha a v poslední vesničce Chamharouch si sedáme na marocký čaj. Dále nás zastihují kroupy, zima, ale i občasné odfouknutí mlhy a tak odpoledne vidíme horské chaty v 3200 m a stavíme si pod nimi stan, ve kterém okamžitě usneme. Večer si jdeme prohlédnout chaty a zeptat se na předpověď počasí - ráno má být soleil, snad!
Přes noc zřejmě mrzlo, stan je pokrytý jinovatkou a nám není zrovna teplo. Zahříváme se čajem a sáčkovou polévkou a na šestou ranní začínáme s výstupem. Jdeme sutí, sněhem, stínem, po ledu, je nám zima. Po 2,5 hodinách ale je nám konečně odměnou panák slivovice a tullamorky od Ira výměnou, výhled (i když s inverzí) a ten neskutečný pocit, že jsme pokořili nejvyšší horu ve svém životě a také nejvyšší horu Vysokého Atlasu. Jebel Toubkal, 4167 m.







2 komentáře: