Můj oblíbený bubeník Benedikt odchází od mé oblíbené kapely. A já cítím hrozný smutek, největší. Nedokážu si to bez něj představit. Přátelství s umělci, avantgardními, náročné to jest. Lásky platonické.
Většinou na koncerty nechodím sama, ale tenkrát před třemi lety jsem na něj nutně potřebovala, vidím to jako dneska, Mersey a párty do 5 ráno, kdy jsem se vracela s darovanou mandarinkou v kapse, znova znova zamilovaná, políbená bubeníkem (poprvé na koncertě s Benediktem za bicími!) a trumpeťákem a věděla jsem, že tohle už bude srdcovka forever. Pak občas tu, občas tam, Valašsko/Brno/a ta velká párty v rumunském Banátu. Zážitky, obzvlášť ty podbarvené alkoholem, trochu blednou, ale nezmizí.
A já jsem si s ním včera/dnes ani nestihla pořádně popovídat, a tolik jsem chtěla, tolik toho bylo na srdci. Jen ne na jazyku. Na párty - tentokrát do šesté ranní - si člověk neurve chvilku pro sebe. A pak jsem ho, ještě se Štěpánem, ubytovala na svém pidibytě, jinak to nešlo. Spánek v volném objetí, ráno dostávám políbení na tvář a víme moc dobře, jeden jako druhý, co všechno by se mohlo stát, já mám víc svědomí, které by bylo černočerné, tak jen vrtím hlavou s tichým ne, a pak jsem ráda, nepodlehla jsem. "Ne, kvůli příteli?" Mísí se ve mě hrdost na sebe samou a trochu ta lítost, ono to zakázané ovoce... víme jak to je.
Tak už zase jako kamarádi, bez postranních úmyslů, snídáme povegansky a jdeme do města na Vánoční nákupy. "Jak to máš vůbec s A.?" - "Dobré..." a to co mělo být vysloveno zůstalo nevysloveno, a přitom já tolik potřebuju vypovídat se někomu, koho nevídávám často o všem, Benedikt se jevil jako vhodný adept. Na trzích. "Prstýnky. Možná to bude znít divně vzhledem k tomu ránu, ale já bych chtěl přítelkyni požádat o ruku..." Pff, to teda. Ale je to tvůj rybíz. Prstýnek jsme nevybrali.
12:00 loučení před Flédou, dlouhé pevné objetí, pusa. "Napiš až budeš v Brně. A pozdravuj kluky." Pak cítím prázdno a rozmýšlím nad nedělní cestou do Prahy, na jeho skutečně poslední bubnování. Ale tam bude jeho málem podvedená slečna a takové situace já ráda nemám. A v skrytu duše jiskřička, že je to jen pauza, že se zase vrátí a to, co do kapely donesl, se vrátí.
Žádné komentáře:
Okomentovat