Miluju tohle město, ale současně ho taky nenávidím. …
Protože to tak doopravdy je. Nikdo to sice nepřizná, ale je to tak. … Miluju ho
a nenávidím zároveň a moc bych chtěla, aby byl celý svět lepší. … „A jaký je?“
„Celý popletený a strašně smutný.“
„Už nikdy. Už nikdy neudělám ty chyby, které jsem udělala
v minulosti. … Které jsem dělala úmyslně. A trvala na nich. K čemu?
Proč?“
„Chci být slavná a bohatá, nechci jen dřít a dřít. Chci, aby
mi všechno naservírovali na stříbrném talíři.“
Buď veselá a šťastná. Buď šťastná a protanči každou minutku,
co jsi vzhůru, tak jako obvykle.
Nikdo nikdy není úplně dítětem a současně nikdo nikdy
dítětem úplně nepřestane být.
„A změníme se?“ „Jistě. Když děláš dobře svoji práci, která
se každému libí, a vyděláš si tím peníze, pak se určitě změníš.“
… pracuju, a když pracuju, nemám čas myslet na to, že mám strach.
„Myslíte, že mám použít sílu?“ … „Ano,“… „hodně síly, ale po
malých kapkách.“
Tu knížku jsem četla a je perfektní. Ty dva pohledy v ní, jsou geniální.
OdpovědětVymazat