úterý 6. prosince 2016

Mikulášské povzdechy

To je... taková spousta změn! Vždyť už jsem se zabydlovala pod Radhoštěm, vyklízela byt a zvykla si pít svůj ranní čaj v kuchyni s výhledem na kopec nad sídlištěm, kde se někdy prohánějí srny a teď v zimě nám na krmítko přilítá ptactvo. A pak jako rána z nebe, znenadání, všechno se tak semlelo a já jsem zase v Brně. Ano, v milovaném, ale... Jsou tady ta ale.

Je příjemné mít práci v oboru a ve městě, které je pro mě z těch českých velko- to nejoblíbenější, trochu nepříjemnější je trnout, kdy přijde výplata a hodně nepříjemné je zjišťovat, že firma, ve které začínáte pracovat, je asi tak trochu zadlužená. Tohle mě ale pořád netrápí tolik, jako to, že jsem si malovala budoucnost na Valašsku a okolnosti mě zavály zase zpátky na jižní Moravu. Stěhování zase zpátky, hledání bytu, hledání druhého bytu, stěhování (další!) v lednu.

Ale teď jsem doma a i díky tomu si užívám svou první skutečnou nemocenskou v životě. Zase zvelebuju byt, suším pomeranče a grepy a motám adventní věnec. Dokonce se pouštím do vánočního cukroví, co na tom, že bez receptu, bez cukru a navrch s plynovou troubou, však já se s tím poperu!

A poperu se i s tím Brnem, a měla bych dělat vše pro to, abych se mohla vetřít do jedné firmy a dělat tam svůj dreamjob. Nebo ho dělat jako freelancer, no ono oboje je možné a asi to bude i provázané, kdo ví, jaké mají podmínky.

Teď potřebuju zjistit, kde sehnat stojan na malování. Projektor už mám a s gisy taky umím. Už jen vzít barvičky a pastelky (a tuš, protože miluju tuš!) a najít si ten volný čas pro můj vlastní osobní rozvoj. Deniso, maluj!

1 komentář:

  1. Ty naše podobné blíženčí životy!
    S dreamjoby a prací to mám úplně stejně a chci se vtěrnout do arénky. Ale teď bych na sebe tam moc neupozorňovala, nebo zjistí, že nejsem student a bude se to muset danit nebo co. Achjo.

    OdpovědětVymazat