Ze Slovinska a Chorvatska #2

Pokračujeme na jih - Chorvatsko čeká! Po třeba 10 letech? Ano, na tak dlouho jsem na něj tak nějak zanevřela, jako na klasickou českou turistickou destinaci, "kam jezdí každý", a po tom, co jsme tam s rodiči jeli 10 let po sobě (ale pozor, my jsme vždy byli cestovatelé! Pamatuju si jednu z těchto dovolených, kdy už jsme byly s E. větší, a 14 dní jsme projížděli ostrovy Krk, Cres a Lošinj)... Byla jsem Chorvatska zkrátka taková přesycená. Protože jsem ale věděla, že umí být i krásné a divoké a vůbec-ne-turistické, letos jsme mu dali šanci a ono nás za to odměnilo

Začínáme na východním pobřeží Istrie, před hranicí jsme se vyměnili za volantem, takže teď jako spolujezdec můžu vyhlížet z okna a pak volat "moře!". První svlažení za Lovranem, opatrně z kopce křovím na skály. Teplé jak kafe. Slané. Divoké.

Po odpočinku a koupání dál na jih -  vidíme cestou malý kostelík na útesech a musíme se tam podívat. Nakonec zjišťujeme, že je to malá krásná vesnička, dáváme si Laško, laškujeme spolu a procházíme se ke kostelu a na výhled. Kdyby nebylo odpoledne, a na plážích dole pod námi stín, seběhneme tam. Nocleh na cestě do lomu. Víno z plechových hrníčků.

Ráno Ravni - prázdná pláž, oslík a koně okolo. A pak hledáme místo, kde jsem byla v Chorvatsku podruhé v životě, takže asi před 18 lety. Wow, protože nacházíme, můj orientační smysl je neskutečný. Navečer malé dostaveníčko v Pule, zmrzlina, pivo, cappucchino. Dobrou noc na polní cestě.

Ze Slovinska a Chorvatska #1

A jsme zase na cestách, hurá! Letos více, než loni, letos v plánu více, než loni. Už tento první výlet byl delší, než naše poslední zahraniční cesta.

Začínáme netypicky v Brně a vyrážíme až navečer, tak pozdě, že ani nevnímáme přejezd nad Novomlýnskými nádržemi. A pak se ani nenadějeme a přichází nám vítání v rakouské síti. Já se raduju a dělám dj rakouských rádií a každé rozpoznané německé slovíčko zvesela a rozverně opakuju. Vídní projíždíme nezvykle rychle a za ní stavíme na lesní cestě za vinohrady stan na první nocleh.

Ráno pokračujeme v krasojízdě a na oběd už nás vítá Kranjska Gora a jezera Jasna na Pišnici. Dnes se nekoupeme, sledujeme slavnosti města a potkáváme A. kolegu z práce - svět je někdy tak malý!

Hecujeme se a vyrážíme na Škrlaticu už dnes. Cestou se projdeme za vodopádem Peričnik (sen!) a stavíme u Aljažev domu. Kráčíme nahoru a po třech hodinách docházíme k Bivaku IV. Bivaku, budeš naším nocležištěm. Pijeme víno.
Budíček na 6 a začínáme výstup. Na vrcholu jsme před polednem (lezení! ferraty!), ale v zimě tam moc dlouho nevydržíme, svačíme, krmíme kavče. Sestup, nasazujeme helmy, je to náročné, ale odpočinek u bivaku nás vzpruží. A pak palačinky v Aljažev domě!

(Za)žijme to(ho) co nejvíc! Jedem na Bled a Bohinj a procházíme se kolem jezera a A. se tam i ponoří. Jako odměna za výstupy tradiční pljeskavica a čevapčiči ve Stare Fužině. Miluju. Nocleh na lesní cestě v horách. Miluju.

U Itálie #3

Nejoblíbenější část Itálie. Populonia. Tolik jsme si ji oblíbili rok předtím. Prázdné pláže, čisté moře, panenská příroda, bez turistů. Pár kempů před samotným poloostrovem, ale on je tak skalnatý a malý, že na něm by se - naštěstí - snad žádný neuživil. Jen jedno parkoviště pro pár aut, které je sice ve dne plné, ale v noci se vyprázdní a pak se tu dá i nocovat.
V lesících zbytky římských památek a naučné stezky, zbytky nekropole a akropole a pak celá archeologická část poloostrova (jejíž návštěva nám zase nevyšla). V městě voňavá mýdla. A můj svátek! Strávený nejkrásněji, s láskou po boku.
Miluju opuštěná místa.

Erasmus Trip #10 - Tenerife - 5. den

Poslední. Ranní vstávání na východ slunce! Ranní koupání v oceánu. Rychlé balení, poslední prohlídka Puertita a cesta na sever, na pláš Las Teresitas, jedinou pláž se světlým pískem na ostrově, a potom i na severní pobřeží. Nocleh, vstávání, odlet.

Erasmus Trip #10 - Tenerife - 3. a 4. den

Větrné dny, první z nich deštivý. Cestování jihem ostrova, za sluncem, za bezvětřím. Poklidné, vlastně díky nevýstupu na Teide získaný den navíc.

Erasmus Trip #10 - Tenerife - 1. den

♥ ♥ ♥ 

Půlka září a my jsme vymýšleli výlety. A s letenkama z Madridu za pár éček! Rozmýšleli jsme se mezi Marokem a Kanáry, ale pak jsme si řekli, že těch 5 dnů, co tomu chceme obětovat a ulít se ze školy, by bylo na Maroko neskutečně málo. A ono to bylo málo i na Tenerife! (za což z části může špatné počasí, přelom listopadu-prosince je takový bouřlivější). 

V úterý 25.11. večer jsem vyjeli z Leónu do Madridu, let jsem měli kolem šesté ranní. Moje první cesta letadlem! Čekala jsem ale větší vzrůšo. Každopádně, východ slunce z okna a z té výšky byl dokonalý! A první pohled na Pico de Teide! A pak už bylo 9 ráno kanárského času a my jsme přistávali, půjčovali si auto a jeli do El Puertita, kde jsem měli byt přes airbnb. A pak hurá k moři! Na pláž! Plavat v moři v listopadu, to si teda nechám líbit! Všichni ti windsurfeři, černý písek mezi prsty, sopečná krajina...

Erasmus Trips #4 Portugal

Musím tedy říct, že čtyři dny jsou na Portugalsko zatraceně málo. No, byl to jen takový výletek o prodlouženém víkendu. Porto, Aveiro, Lisabon, Sintra. A ano, chci se vrátit. Chci zpátky do Aveira, projít si salinária. Dát si znova kávu v tom úžasném muzeu umění. A v estuáriu Taja chci sledovat plameňáky! Jen snad portugalsky se nenaučím. Čekala jsem, že se španělštinou bude mít tento jazyk blíž... (2. - 6. 10. 2014).

Mnohem víc fotek po rozkliknutí.

Erasmus Trips #3 Las Catedrales, Galicia

Výlet, kam jsem jeli jen my (československá skupinka, hlavně s mojí místní-slovenskou-nejkámoškou-co-jsem-mohla-potkat!), již bez velkých skupin. Galicie - pláž Las Catedrales, a taky jiné pláže a místa této krásné severošpanělské oblasti. 26. - 27. 9.2014
První den koupání a noc pod širým nebem, druhý den brzké ranní vstávání na východ slunde a pak už neuvěřitelné skalní oblouky. Pravdou je, že nádherné je na skalnatých plážích úplně vše, hlavně to koupání v oceánu na písku mezi útesy.
Tentokrát více fotek, než je u mě obvyklé.

Erasmus Trips #1 - Asturias, hory

První víkend první výlet - Asturias, Oviedo, Las Salinas. Surf, pláž, noc pod širákem, polskočeský friendship (a mluvíme spolu španělsky, ostuda!). Podruhé na surfu! (6./7.9.2014)

Italiatrip #6

Isola de Giglio - večer plný mořských potvor a ráno se balíme a odjezd. Autobusem přes celý ostrov, trajektem na pevninu. Klobouk ztrácí na tvaru. Na zádi s námi jede černý pasažér - racek, který si hraje na modela a trochu se nám vysmívá, filuta.
Porto San Stefano - začátek stopovácí tůry. Paní s nejmenším autem, co nás nacpala i s krosnama mezi svoje dvě děti a týdenní nákup. Majitel cestovky. A paní z televize, která nás hodila až k Bologni, přes 200 km! Na benzínce potkáváme Polka Dereka v kamionu a jedeme s ním až za Benátky.
Cessalto - spíme u malé vedlejší cesty u dálniční benzínky. Ráno tři hodiny u výjezdu a když potřetí projíždí carabinieri, jdeme raději stopovat na menší cesty. Nekonečný den a 4 hodiny na prokletém kruháči.
Pontebba - aneb jak jsme se navečer dostali do liduprázdné vesničky v italských Julských Alpách. Jen dva slamění panáci na náměstí. Láhev vína a po neúspěšném stopu stavíme stan za hrání dřeva u řeky.
Tarvisio - ranní cesta s horolezci, kteří jeli do Slovinska. Italský nákup a pak na ruku zastavená Rakušanka, co jela do Itálie pro levnější léky. Pak Rakušan, žijící ve Švýcarsku a jedoucí z Kuby. A postarší pár, tanečníci, muzikanti.
Vídeň - nejdůležitější bylo v Praterparku nasbírat 3 kaštany. Koupit si echt rakouské pivo, schvarzwaldskou šunku a počkat na žlutý autobus, který nás dovezl do domečku v Brně.

Italiatrip #4

Monte Argentario - podruhé psaní o tomtéž, místě. O konci poloostrova, kde se nám pokazilo auto. Jeli jsem na vyhlídku na Isola Rossu, a když jsme zastavili, už jsme nenastartovali. Pomáhali nám Italové, pomáhali nám Rusi, nic to ale nevyřešilo a tak jsme poprvé jeli odtahovkou...
Porto San Stefano - město, kde jsme strávili přibližně týden. První spaní v kempu po 7 společných letech. Tolik výletů kolem, a všechno pěšky. První nesmělé stopování. Stavění stanu na pláži v křoví. Nazí se koupeme za tmy v den, kdy měly padat perseidy (ovšem bylo oblačno a zároveň příliš silný měsíc). Snídaně s capuccinem a croissanty. Zmrzlina.
Orbetello - Město v bažinách, město mezi dvěmi lagunami, které jsou odděleny od moře tomboly a od sebe mostem. Ještě na pevné pevnině procházíme areálem polorozpadlé chemické továrny, což je trochu strašidelné a hlavně hodně zakázané. Na náměstí u kašny si dáváme pivo, a pak pokračujeme v celodenním výletě.

těším

... se přesně na tohle. Na bagetu s francouzským sýrem. A na olivy. Jak budeme sedět v Stes Maries u toho jezera s plameňáky a číst si (v zájmu zachování tradic Viana?) a pít růžové víno při západu slunce, spálíme se a cestou k autu nás poštípou komáři. Každoročně v Camargue.

Čtení z cestovního deníku (1)

... v Nyékláhádzá jsem zabočili na Tiszaújváros.
našli jsme místo, očáchali jsme se baňarse a jeli hledat nocleh.
Cesta tam byla brutální, ale zato tam bylo krásně.
... potkali jsme rápa, který se tam asi léčil.
To bylo panečku Popotápo! Přeplavili jsem řeku, slunili jsme se, fotili jsme okolí. 
... zastavili jsme na velké písečné pláži před Primorskem a blbli ve vlnách. 
Večeřeli jsme jako jediní venku na větru a způsobovali pozdvižení.
Ve 2 hodiny v noci nás probudila hraniční policie a říkali, že prý tam nemůžeme spát.
Už asi byly v kukaních.
Byl tam oltář boha Dionýsa (Dení) a spoustu bazénků.
... a šli spát. Vonělo to tam mateřídouškou.
Ve vodě jsem řádně blbla a řehtali jsme se. Bylo to poslední koupání v moři.

Střípky, co se mi líbí. Nedopsaný deník, 22. 8. - 3.9. 2011. Loňské Bulharsko, Řecko. Měli bychom dopsat závěr. Chybí Rila a cesta domů.

Balkán I

Ach. Ach, ach. Ochwey se svým milým navštívili Balkán, hlavně tedy Bulharsko. A tak se jim tam líbilo!
Nejraději bych tam ještě byla. Poslouchat šumění moře, sledovat rozbouřené vlny a nechat vítr, ať mi dělá společně s mořskou solí z vlasů něco, co se účesem nazvat nedá. Poznávat nová místa. Zapadlá zákoutí, zálivy, zátoky.
Vrátit se na sever k mysu Kaliakra. Zažít zas poprvé ten pocit, že cyrilici se nikdy nenaučím. A pak zjistit, že obavy to byly zbytečné... Chci sledovat množství vlaštovek, jejich hejna, která kolem mysu krouží. Vlaštovčí milence, kteří mají hnízda v jeskyni, kde je zároveň muzeum. A jak křičí, jak se to tam rozléhá!

Chci zase spát v autě, jíst jen zeleninu, která fakt chutná jak zelenina. Objímat se a smát se s Arabem. Jíst úžasné olivy.

Z mysu Kaliakra podle pověsti skočilo 40 panen. Svázaly si vlasy a skočily dolů, aby se vyhnuly Osmanům, kteří mys dobývali.

Těším se a vzpomínám.

Hrozně ráda jezdím na výlety. A hlavně s Arabem (přítelem co není Arab ale Čech :D). Letos spolu potřetí pojedeme na dovolenou, asi někam k moři, na neprofláklá místa, málo turistů, hodně ptactva a netknuté přírody a tak :) A trochu těch starých měst a stinných uliček.

Teď jen kam? Zase do mojeho milovaného Camargue? Nebo do Španěl (tam jsme byli loni, projeli jsme půlku! celého území)? Do Rumunska? Bulharska? Do delty Dunaje?

Pár fotek z loňského výletu, výtah z asi 500...

 Mt Blanc!

 Papežský palác, Avignon