neděle 6. října 2013

některé modřiny nejsou vidět

Zase dva večery s usa čepicí na hlavě. Párty párty! Sedíme kolem stolu a posloucháme Honzu, který zase hraje na kytaru - Iggyho Passanger! Tuhle vždycky miluju. Modřina v loketní jamce na pravé ruce - jako v transu bubnuju na tělo jedné ze tří kytar. Přivírám u toho oči. Víkend na chatičce s nejmilejšíma, hlavně s kočičkama (a taky pár dalšími).
Druhý den na výlet, je pěkná zima. Ale slunce svítí a je jasno. Podzimní listí a kapsy naplněné kaštany. V malé kaluži u rybníka je půlcentimetrová vrstvička popraskaného ledu. A potom jdeme po modré a po zelené značce až na vyhlídku na skále. Cítím se ještě opilá, když šplhám po kameni jako horolezec a naschvál si vybírám těžší trasu. Po značce, nebo určíme azimut a půjdeme do hospody přímo? (vyšlo to nastejno). Pivo, kofola, kadovánek. Robovo tajnůstkaření. A druhý večer, znova mezi svými. Směju se tak, že mě bolí bránice. Kdybych byla kluk hipster, prý bych byla moc hezká/ý.
Brno je v neděli pusté jako můj prázdný byt. Zalezená pod peřinou, sladké kafe, studené ruce a špička nosu. Poslouchám jen Už jsme doma nebo cimrmany. To co nás trápí nosíme si zamčené v pousmání. Potřebuju dospat (nejen) ten víkend.

1 komentář:

  1. "Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, už bych se asi neprobudil" Jo, jo...
    Azimut si ještě matně pamatuju z mé předešlé školy, heh.
    Podzim, kaštany a sladká káva pod peřinou, ach!

    OdpovědětVymazat