Intenzivní kurz španělštiny a začátky v Leónu

To vás takhle nacpou do jedné auly, všechny erasmáky z celého světa, v devět ráno v pondělí 1, září. Kdy jsme naposled musela do školy tak brzo? Seděli jsme tam, poslouchali Španěla co na nás španělsky chrlil, jak nás tady vítá a pak nás začali rozřazovat do skupin podle úrovně, co jsme si vybrali v přihlašovacím dopise. Poznat své jméno čtené pošpanělsky, to teda byl první oříšek. A pak nás šoupli do tříd a začali jsme s učením! Dvě hodiny gramatiky a dvě hodiny konverzace. Představování, ahoj já jsem Denisa a jsem z Česka, první hovory ve španělštině se spolužáky... A tohle prosím každý den, pondělí až pátek - ovšem v úterý a středu byla škola pěkně odpoledne, po siestě, což znamenalo od 16h do půl deváté večer! A ostatní dny pěkně od 10 ráno. Každý den tyhle čtyři hodiny - a je potřeba říct, že jsme se fakt rozmluvili. Teď zpětně bych kurz jakéhokoliv jazyka před Erasmem určitě doporučila (hlavně když je to zdarma, žejo! a poznáte lidi!). Kurz byl zakončen po dvou týdnech zkouškou, kterou "každý udělá", ale my jsme už přesedlali na španělský styl života a na výsledky jsme se ještě zeptat nebyli. Maňana.

Také začaly první párty a poznávání města (organizováno místními studenty aegee, kteří se starají o erasmáky). Hned v úterý jsme šli na tapas a potom do místních párty klubů, diskotéky tady hodně letí. To jsem nezažila: obrovská skupina lidí, dá si pivíčko a pak zase do jiného baru. Tady neexistuje sedět u piva v jedné hospodě! "Ir de tapas" - tedy jít na tapas - taky znamená jít na tapas do různých podniků. Tak jsme hned ochutnali nějaké místní speciality. Tapas jsou vlastně malé jednohubky k jídlu, které bývaly dříve v celém Španělsku zdarma k nápoji - teď se tento zvyk udržuje jen v Leónu (juchů) a na pár dalších místech. Největší radost mám, když dostaneme nějaké mořské plody nebo sýr, nebo jamón. Pak je tady specialitou morcilla, něco jako prejt z jelita, ale bez krup (nic moc pro mě). A smažené brambory, smažené krokety ze sýra, sem tam obložená bagetka, ale může to být i kousek pizzy, miska oliv, malý talířek rizota nebo paelly... Taky nezvykle pro nás z východu, pijou se tu malá piva - a když říkám malá, tak hodně malá - buď corta (0,2 l) nebo caňa (0,3 l). Takové pivíčko stojí mezi 1e - 1,8e - taky záleží, kde jste, a jaké tam mají tapas. A dokonce je tu jeden bar, kde mají každou středu klasické půllitrové pivo (tzv. jarra) za 1,2e. Vypili jsme jich 5 za večer, v československém tandemu. Šikovní.

A o tom, jak tady vypadají párty, zase někdy příště.