středa 24. září 2014

Unidad uno - bydlení

Když jsme teda po týdnu roadtripu dojeli do Leónu, jali jsme se hledat první internetcafé ve městě a tam si u dvou caňí s tapas zasurfovat. Hledání bydlení nevypadalo jako nic lehkého - ono píšete na všemožné inzeráty, co se vám pozdávají, a jste pak vlastně rádi, když někdo odepíše, a to, že má volno, je příjemný bonus.

My jsme měli předem dohodnutý čtyřpokoják, ale se Španělákem nebyla moc domluva. Tak proto internetcafé. Proto další a nové inzeráty. A taky hledání nejlevnějšího noclehu, protože druhý den máme přece intenzivní kurz španělštiny. Bookovat si hostel během siesty není nejlepší nápad, jelikož siestu mají asi i automatické odpovědi. A my jsme se chtěli ubytovat už v pět odpoledne, pche, jak opovážlivé! Do čtvrt na šest jsme čekali na potvrzovací email a i když potom nic nepřišlo, prostě jsme šli do hostelu. Dovnitř nás pustil jeden Brazileňo, Erik, a pak jsme měli stresující asi 10minutový hovor ve španělštině se slečnou, co byla zmatenější než lesní včela (a než my), a která nechápala, že chceme vědět jen kód do pokoje. Když jsme se na náš dvoulůžkáč dostali, už jsme z tama nevylezli - konečně pořádná horká sprcha a normální postel!

Druhý den po kurzu pokračovalo hledání bytu. Jeli jsme na univerzitu - velice moderně tu hodně věcí funguje stylem "připíchlé na nástěnce" - kde byly desítky inzerátů. Střídali jsme se ve volání, stresy, nedorozumění, hrůza. Nakonec jsme si na odpoledne domluvili dvě prohlídky bytů. V prvním jsme se rozhodli, že ho bereme, snad proto, že stál pod 200e, měl skvělou polohu a hlavně jsme byli totálně unavení. Po domluvě, že na víkend vypadneme pryč (už to měli pronajaté nějací svatební hosté, jinak bychom se museli nastěhovat až po víkendu - to by bylo 250e v háji za hostel!), to bylo naše. Konečně.


1 komentář:

  1. No fuj, koukám, že k bydlení vede dlouhá cesta.
    Ale aspoň, že už konečně bydlíte. ;)

    OdpovědětVymazat