Maroko #7

Konečně k moři, k oceánu. Z pouštních oáz přes údolí Souss až k samotnému západu. Nejdříve Sidi Ifni, město, jež kdysi patřilo Španělům, město v bílomodrých barvách, město art deca. I když počasí přímo nepřálo trávení času u vody - byl opar a poněkud chladno, ve městě jsme strávili krásné chvíle. Bydleli jsme v hotelu Suerte Loca, kde se s majiteli dá krásně domluvit španělsky, konečně jsme vyměnili marocké hostely za něco více evropského - nevadí nám spát bez luxusu, ale když jsme viděli na zemi jednoho z hostelů pár švábů, bylo rozhodnuto.
Z Sidi Ifni dál na sever - surferská Leghzira a pak jsme minuli Agadir, marocké letovisko téměř celé nově vystavené po zemětřesení, a pokračovali jsme až do přenádherné Essaouiry. Opět modrobílá, jen trochu jinak, víc barev v ulicích, víc umělců, stánků se suvenýry, děda, co za pár dirhamů loupal plody opuncií pro kolemjdoucí (doteď mě mrzí, že jsme mu dali jen 2 dirhamy, protože jsme zrovna neměli peníze). Večeře u stánků s rybími grily - kromě ryb také krevetky a kalamáry. Čaj na náměstí hned vedle marockých hipsterů. Další den pak v zapadlé uličce tajine a dlouhé povídání s Brahimem, malířem, o životě tady a tam, které bylo přerušeno až muezinem, kdy Brahim odešel do mešity.