Nerozhodná

Tak trochu zase / nebo stále / nevím, co s životem.
Dva pohovory za mnou, z jednoho jsem v užším kole, a přesto spíš doufám, že si mě nevyberou. Asi to úplně nechci dělat, vidím se na úplně jiné pozici a v úplně jiném odvětví.
Zuby nehty se zatím snažím hledat práci v regionu a v oboru. Víc než těžké. To, co opravdu dělat chci, se dělá asi jen v neziskovkách. A ty nemají místo / peníze. Achich.
Celé prázdniny, co jsem chtěla využít jako poslední pravé prázdniny, doma. Aspoň výlet do Jeseníků v červenci. A teď, světlé místo a okamžik, hurá akce a výlet do Slovinska, do Alp, do hor, k průzračným řekám, brouzdat se v Soči, na vrcholky, k moři, pod vodopády, na zmrzlinu do Cacaa v Portoroži, na rybu na nábřeží. Ve dvou se spaním pod stanem a v autě a jízda přes Rakousko, vaření na plyňáku, pohorky, bolavé nohy, trekové hole. Těšení.
A potom zase ta nejistota. A nevědění.