Poslední ráno jen vylezeme ze spacáků, vše bleskově sbalíme a přes Trentu stoupáme do Vršiče, kde započneme poslední výstup - tentokrát na Mojstrovku. U auta snídáme a pečivo se sýrem zapíjíme zbytkem vína ze včerejšího večera. Obouváme pohorky, nastavujeme trekové tyčky a vycházíme nahoru (dnes nás čeká jen převýšení kolem 700 m). Z vrcholu je opět nádherný výhled, jen dnes nevidíme moře, je pod oparem. Klesání je náročnější, sem tam nějaká železa, ferratu s lany vynecháváme, protože nemáme vybavení (ale plánujeme ji jít příště opačným směrem), a sestupujeme sutí. U auta nás překvapí stádo ovcí, které se tísní ve stínu. V Poštarskem domu si dáváme pivo a vyrážíme směr domů. Pod horami se odvážně koupu v ledové Pišnici a pak oba chvíli plaveme v přírodním koupališti s modrými jezírky. Nákup suvenýrů v Kranjské Goře a ani se nenadějeme, jsme na rakouských hranicích, ukazujeme občanky a čeká nás cesta po dálnici až za Vídeň.
Nocleh pak v milovaném Brně, odkud odvážíme své poslední věci z bytu (nostalgie!). Však jsem tam prožila 5,5 let, z toho 4,5 s putý.
1. Ranní mlhy v údolí Soči
2. Pohled na Bavški Grintavec při výstupu na Mojstrovku, kde jsme slovinské dobrodružství začínali
3. - 5. Pohledy z vrcholu Mojstrovky
6., 7. Přírodní koupaliště u Kranjské Gory, nejlepší zakončení
Žádné komentáře:
Okomentovat